Zdraví a krása

Když veganství ubližuje – můj příběh

Tento článek se mi nepíše ani trochu lehce. To proto, že tohle období pro mě bylo opravdu těžké. Ale zjistila jsem, že lidí jako jsem já je víc, jen se o tom báli mluvit. A tak si říkám, že třeba alespoň některým z těchto lidí tento článek otevře oči a ukáže jim, že mají na výběr. Prosím vás, abyste si článek opravdu řádně přečetli, než se necháte strhnout vlnou jakýchkoliv emocí.


Na úvod musím říct, že veganství považuji za něco moc pěkného a oduševnělého, je to úžasná životní filosofie, která vyplývá z respektu ke všemu živému a přirozenému na naší planetě. Bohužel, většina veganů takto neuvažuje – bez milosti vás odsoudí za cokoli, co podle nich není správné. Troufám si tvrdit, že většina z nich jsou pokrytci – vím o několika vegankách, které hlásají úctu ke všemu živému, zároveň se ale nechaly sterilizovat a ještě hlásají o masozřavcích, že jsou to pitomí lidé, otevřeně se jim vysmívají a posílají je na jatka místo těch nebohých zvířat.

Veganem jsem byla několik let. Začala jsem postupně, nejdřív vegetariánství, ale velmi brzy jsem skočila přímo na veganství. Asi rok poté jsem už byla z 80 % vitarián. Nevrhla jsem se do toho jen tak po hlavě, tomuto rozhodnutí předcházelo shlédnutí mnoha videí od inspirativních veganů, kteří se v této problematice orientují, například Freelee, FullyRaw Kristina, That Vegan Couple, a tak dále. Než jsem začala, sestavila jsem si jídelníčky na několik dní dopředu tak, abych měla pokrytý minimální přísun kalorií na den, minimální přísun vitaminů (což u veganství není zrovna problém), a hlavně přísun proteinů a tuků. Což se ovšem ukázalo podle mých výpočtů, že taky není velký problém s trochou kreativity. Pro jistotu jsem se ale rozhodla užívat i doplňky stravy speciálně pro vegany a vitariány. Sečteno podtrženo, denní přísun všech potřebných živin převyšoval 100 % DDD, u některých dosahoval až 200 %. Proč tak vysoko? To proto, že jsem měla odjakživa rychlejší metabolismus a taky proto, že jsem v té době sportovala. Kromě toho všeho jsem si vzala na pomoc i pH papírky na kontrolu acidózy, se kterou mám odjakživa problémy, ale standartně při mé klasické stravě se mi dařilo mít pH moči na hodnotě 6-7. V dny kdy mi bylo celkově nedobře pH moči kleslo na 5. To bylo však velmi ojedinělé.

První dny jsem se cítila poměrně dobře. Až na to, že jsem měla stále neskutečný hlad a to i přesto, že porce které jsem jedla, byly téměř mamutí – brzy jsem zjistila, že moje snídaňové smoothie musí obsahovat alespoň 6-7 banánů plus další ovoce, na to samozřejmě oříšky apod., abych se vůbec najedla. Pocit sytosti mi ale vždy vydržel maximálně dvě hodiny. Pak jsem dostala hlad. Nemyslím hlad jakože vás honí mlsná. Myslím hlad, kdy je vám špatně z pocitu prázdného žaludku. A kručí vám v břiše.

Později jsem si na pocit prázdného žaludku už zvykla, takže mi to pak nepřišlo jako nic neobvyklého. Už po pár týdnech se začaly dostavovat alarmující signály, které jsem ale neviděla, nebo možná vidět nechtěla. Kromě toho, že se příšerně zhoršil stav mé pleti (obličej jsem měla horší než v pubertě), začala jsem mít tak pravidelnou stolici, že by si to nikdo nepřál – můj rekord byl 11x za den. Průměr pak okolo šesti sezení na záchodě denně. Můžu vám říct, že při tak hojném množství a počtu to člověka už neskutečně omezuje a vyčerpává. Byl to pro mě prostě obrovský problém – v práci nemůžete tak často odbíhat, ve škole zrovna tak. Později už se mi začali někteří spolužáci smát a když jsem se potichu kradla ze třídy během přednášky, všem bylo jasné, kam jdu. S tímto byla spojená další věc, a to ta, že jsem postupem času hubla. Nezdravě. Rychle. Nezdravě rychle. Chtěla jsem zvětšit porce, ale už to nešlo, můj žaludek říkal dost a trápilo mě téměř neustálé pálení žáhy. Znovu a znovu jsem si propočítávala kJ. Můj denní příjem v kJ některé dny překračoval i 9000. Což bylo víc než můj denní udržovací ideál. Logicky bych měla tloustnout. Každou chvíli jsem přepočítávala jednotlivé živiny a vše sedělo, dle všeho bych měla prospívat a i přibírat. Začala jsem nabývat dojmu, že jsem asi blbec co neumí počítat. I po ověření na kaloricketabulky.cz vše sedělo. Blbec jsem očividně nebyla.

Jak měsíce ubíhaly, stále jsem hubla. Všichni z mého okolí mě upozorňovali, že jsem až příliš hubená, dokonce jsem se dočkala i pár narážek ze strany čtenářů mého minulého blogu. Všechno oblečení mi bylo velké a když jsem se na sebe jeden večer dívala v zrcadle, chtělo se mi brečet. A to mi věřte, že bych brečela, ronila bych krokodýlí slzy, kdyby mě rodiče a život nenaučili takové houževnatosti. Kromě toho, že jsem měla propadlé tváře a rýsující se kosti na hrudníku jsem měla i příšernou pleť. Jenže jsem si před tím myslela, že je to jen důsledek detoxikace. Já totiž veganství nebrala jen jako stravu, ale změnu komplet všeho, včetně kosmetiky a přípravků do domácnosti, vzala jsem to zkrátka pěkně od podlahy. Oblečení a obutí jsem neřešila, nikdy jsem neměla nic co by obsahovalo kůži. Takže jsem si dlouhou dobu myslela, že žalostný stav mé pleti je způsoben přivykáním na novou kosmetiku. Už tenkrát mě mělo napadnout, že dva roky žádná pleť nepřivyká. Měla jsem tvář pokrytou černými tečkami, opravdu stovky a stovky pupínků po obličeji. Sem tam se objevila nějaká cysta. Že to není důsledek detoxikace mi došlo ten den, kdy jsem na sebe koukala do zrcadla a bylo mi tak mizerně. V té době mi totiž začaly vypadávat vlasy. Nemluvíme tady o běžném vypadávání vlasů. Mluvíme tady o tom, že si prohrábnete rukou vlasy a v ruce vám zůstane trs. Jako bych chodila na chemoterapii. Kromě toho mi vlasy šíleně zesvětlaly. Z tmavě hnědé bylo tou dobou něco jako špinavý blond. Byla jsem i strašně bledá a nemohla se opálit. Nikdy a nikde. A když mě napadlo si znovu změřit pH moči a diagnostický papírek opět ukazoval na pH 5 (což by u rostlinné stravy rozhodně nemělo být normální), řekla jsem si, že už toho bylo dost. Po více jak třech letech snahy tohle vzdávám.

Pamatuju si, že jsem další den šla do Mekáče a objednala jsem si burger a McFlurryho. Moje blaho po nasoukání toho Big Tasty Bacon a McFlurryho s karamelem a kit katem si jen málokdo dovede představit. I když mi během jídla bylo smutno. Z toho všeho. Že zahazuju tu filosofii a mé životní přesvědčení. Bylo mi špatně ze sebe samotné. Ale ono to tak vlastně nebylo kvůli mým vlastním myšlenkám, jako spíš kvůli myšlenkám jiných veganů, které jsem měla každý den na talíři – že jsou masozřavci špatní lidé, kteří podporují týrání zvířat a zánik planety Země. Po dojedení svojí porce v Mekáči jsem se necítila ani moc najezená. Protože jsem měla roztahaný žaludek z těch mamutích porcí veganského jídla, které jsem konzumovala, abych zahnala hlad na další dvě hodiny. Nicméně po pár dalších hodinách jsem zjistila, že ani nemám nutkání nic dalšího jíst a že jsem ještě nebyla na velkou. Taktéž pálení žáhy prozatím nenastalo. Netřepaly se mi ruce a já nebyla psychicky tak hrozně v háji. I když jsem se pořád nemohla zbavit myšlenek, „že jsem ten hnusný masozřavec, co právě přispěl k zániku naší planety a udělal několik kroků vstříc rakovině“.

Po několika dnech své „předveganské stravy“ jsem se cítila mnohem líp. Stále jsem ještě nezačala příliš přibírat, ale do pleti se mi vrátila aspoň trošku zdravější barva a vlasy mi přestaly padat. A po dalších pár dnech jsem byla na praxi a dělala jsem si jen tak ze zvědavosti krevní testy. Moje erytrocyty hrály všemi možnými tvary a velikostmi, jen ne těmi správnými, zároveň ale celkové hodnoty krevního obrazu byly v normě. Šla jsem se poradit s vedoucí laborantkou. Ta mi sdělila, že se jedná o pozůstatek dřívější anémie způsobené nedostatkem B12, ale zřejmě už tu anémii nemám, protože hodnoty krevního obrazu jsou v normě, jelikož to tělo nějak od té doby vykompenzovalo, ale v oběhu mám ještě stále ty poškozené a zdeformované krvinky. V hlavě mi pořád dokola hrála myšlenka, jak jsem kurňa mohla mít anémii z nedostatku B12, když můj denní příjem B12 byl nejen velmi pestrý, ale taky na celkových 200 % DDD?

Od té doby uteklo pár dalších měsíců. Jsem teď happy jak dva grepy. Mám zpět svou váhu 54,6 kg, vlasy mi nepadají a opět ztmavly do původní barvy. Moje pH moči je i při stravě s obsahem masa okolo 7. Saloos jsem vyměnila zpět za starou dobrou Niveu, kterou střídám s Weledou. Obličej ještě není uplně ready, ale už vypadá celkově mnohem líp a dokonce jsem se letos i trošku opálila. Můj život se přestal točit okolo záchodu a já už můžu jezdit na výlety beze strachu, že se po…. Místo destruktivních řečí o tom, jak jsem jakožto všežravec zbytečný člověk, si raději čtu konstruktivní články o přínosu jednotlivých potravin pro tělo a momentálně se snažím dodržovat dietu podle krevních skupin. Jsem strašně ráda za to, jak je mi teď, připadá mi to už jako věčnost, co mi bylo tak dobře, ačkoliv je to jen pár let zpět. Neřeším jestli dostanu za pár let rakovinu a umřu, protože neřeším vůbec co bude. Řeším jen to co je teď. A tak cítím volnost.

Pokud jste tento román dočetli až sem, pak vám gratuluji. A budu moc ráda za vaše názory a podnětné dotazy :).

S láskou,

Fellien

38 thoughts on “Když veganství ubližuje – můj příběh

  1. Přemýšlím o mědi….
    https://www.celostnimedicina.cz/med.htm
    Člověk si řekne kolikrát, jak se stravuje zdravě. V tom supermarketu jsou vzorky ovoce a zeleniny, které dlouho leží ve skladech a chytnou brzy plísně a hnije to. To se člověk kolikrát diví, jaká zdravá strava to vlastně byla.
    Organizmus je takové naše miminko, které si popláče, raduje se. Musíme ho někdy pohladit, třeba ranní snídaní, cítit s tím tělíčkem, co prožívá.
    Až se sžijeme a vcítíme do každé své buňky, která se raduje, jako voňavá květina, když má kapky rosy, procítíme, co naše buňky, kdy potřebují.

  2. Ja som vegetariánkou dlhé roky, cca nejakých 14 avšak s tým, že papám aj vajíčka, maslo, mliečne výrobky atď. Doktor mi robil krvné testy a bol prekvapený, že mám v poriadku ako B vitamíny tak aj železo a iné minerály a vitamíny. Ale pravdu poviem, na vegánstvo som nikdy nenašla odvahu, i keď si dávam také očistné kúry, kde som vyslovene iba na čerstvej strave. Dokonca som ako vegetariánka zvládla v poriadku tehotenstvo i dojčenie. Ale vravela som, ak si telo bude pýtať, dám mu čo potrebuje. To je asi najlepšia cesta. Počúvať svoje telo. Stále nám napovie, že niečo nie je v poriadku.
    Inak ma trochu mrzí, že tebe to nevyšlo, poznám mnoho vegánok ktoré to zvládajú dlhé roky, ale asi naozaj je to individuálne. Inak, kozmetiku používam prírodnú a veľa si toho vyrábam sama, či sa jedná o pleťové vody alebo repelenty a pod.
    Každopádne držím palce nech je všetko ok, a nikto nemá právo ťa za niečo odsudzovať či kritizovať. Aj vegetariánstvo či vegánstvo musí ísť zvnútra, nesmie to byť nasilu. Preto môj syn i muž sú mäsožravci a aj cez to nám to všetko dobre klape. Pretože všetci sme iní a máme svoju slobodnú vôľu do ktorej nikto nesmie zasahovať. Pekný a úprimný článok, vážim si to, že sa na nič nehráš,.

    1. Děkuji za povzbudivý komentář! 🙂 Já to maso nejím až tak často, pořád se snažím jíst zdravě, ale alespoň nějaké maso jsem zpět do jídelníčku zahrnout musela. Vegetariánka bych být nejspíš nemohla, já totiž vůbec nemám ráda mléko a sýry jen někdy a jen trošku, třeba parmazán na těstoviny nebo tak. Vajíčka jím skoro denně, mám ráda volské oko, nebo na hniličku, ale já to nikdy neodhadnu a nakonec je z toho natvrdo a to dám psovi, protože natvrdo mi nechutná :D. Takže je fakt, že já s takovou opravdu nemám moc kde jinde brát třeba B12 a další věci, než v mase. K přírodní kosmetice se plánuju vrátit, až se mi dá všechno opravdu pořádně do kupy. Myslím, že mě něco v těch přírodních přípravcích spíš jen dráždí nebo mám na něco alergii, takže až si dám kůži do kupy, pokusím se přijít na to, co konkrétně mi tak vadí. Nebo budu pro jistotu používat prostě jen čisté rostlinné oleje a ne nic ovoňaného, byť jen éterickými oleji :). Jsem ráda, že jsou mezi námi lidé s tak pěkně otevřeným pohledem a myslí, jako ty :).

  3. Já jsem asi 6 let vegetarián, naprosté minimum masa jsem však jedla už předtím. Jím mléčné výrobky, vajíčka, vynechávám jen to maso. Jako dítěti se mi z většiny druhů mas dělalo zle, proto jsem je odmítala jíst. Pak se mi zalíbila filozofie vegetariánství a tak nějak přirozeně jsem maso vysadila z jídelníčku úplně. Nikdy jsem však nepočítala, kolil bych měla čeho sníst, aby mi nic nechybělo, prostě jsem si řekla, že to budu řešit, až ta situace nastane.
    Někdy na začátku tohoto roku mi v nemocnici zjistili výraznou anémii v důsledku nedostatku železa (hemoglobinu má být v krvy minimálně 120 g/l, já jsem měla kolem 75). V jiné nemocnici zjistili, že má taktéž málo vitaminů B12 a B6.
    Vůbec nechápu, jak je možné, že jsem si toho nevšimla dřív. Už aspoň rok se mi motala hlava, měla jsem strašně rychlou tepovou frekvenci, celkově jsem byla slabá, když jsem se zvedala, měla jsem mžitky před očima, skoro na omdlení.
    Teď beru železo a vitamíny jako doplňky stravy. S vegetariánstvím přestat nehodlám, maso už mi ani nepřijde jako jídlo, každopádně, myslím, že pro lidský organismus je ve většině případů prostě optimální jíst všechno. Udělalas dobře, že jsi s veganstvím přestala, zdraví je na prvním místě. Filosofie to je sice pěkná, v prvé řadě by se ale člověk měl na své dieté cítit dobře.

    1. Děkuji :). No ono to bývá často tady ty nedostatky B12 (někdy i u všežravců), ale on si toho člověk nejdřív nevšimne, protože se ten nedostatek rozvíjí strašně pomalu, jelikož tělo má uložené zásoby B12 na 4 roky a až plus mínus po těch 4 letech kdy máš nedostatek se začnou ty zásoby vyčerpávat, ale pak to jde poměrně rychle. Jenže když jsi sama se sebou každý den, tak ten rozdíl tolik nepozoruješ. Mě taky vůbec nenapadlo, že toho mám nedostatek, i když se mi taky motala hlava a byla jsem unavená. Já si myslela, že jsem prostě přetažená ze školy, nebo že to mám kvůli nízkému tlaku, který mám celý život. A tep mám přitom docela rychlý taky celý život, i v době, kdy jsem hodně sportovala. Člověka prostě napadá všechno možné, jen ne nedostatek vitaminů.

      1. S těmi čtyřmi lety to u mě naprosto sedí. Předtím jsem ho měla nejspíš dost a pak, asi někdy po 4 a půl letech od toho, co jsem se tala vegetariánem, jsem pomalu začínala mít anémii, protože právě začalo to točení hlavy atd. Já jsem únavu zase připisovala depresi (kterou to taky určitě z jisté části bylo), motání hlavy a rychlí tep jsem zas svedla na úzkost. Divné mi začalo připadat až to, když se mi úplně zatmělo před očima pokaždé, když jsem se postavila, nebo i posadila po tom, co jsem ležela. Ale řešit jsem to samozřejmě nezačala. Na nedostatek vitaminů opravdu pomyslí málokdo.

  4. Jsem ráda, žes uveřejnila takové zkušenosti a věřím, že to nebylo snadné. Sama maso jím, ale setkala jsem se s několika vegetariány a vegany, kterým jejich životní filozofie lezla do zdraví, a přesto se to snažili nevidět. Někteří to trdošijně shazovali na to, že to jsou pozůstatky jejich masožroutství. Myslím, že to není pro každého a jakmile se objeví zdravotní komplikace, je dobré najít sílu a říct dost.

    1. Děkuji :). Mám dodnes uloženou v mobilu fotku, kdy jsem se vyfotila v tady tomto smutném období asi rok zpátky. Vždycky se na to podívám a říkám si, že to snad ani není možné, že tohle tělo bylo moje. Fakt to nevypadá jak moje. A můžu potvrdit že v tu chvíli to člověk nevidí, veganů už je strašná masa a člověk se jakoby nechá docela strhnout tím veganským proudem a pořád se přesvědčuje, že tak jak to je to je správně. Až s odstupem času získá objektivnější náhled na situaci.

  5. Hlavně, že jsi se z toho vylízala. Problémy se stravováním jsou šílené, vím moc dobře o čem mluvím. Já obecně vegany chápu. Myslí si, jak nepomáhají světu, ale ne každý organismus to zvládne. Maso a jiné živočišné produkty jsou důležité, nicméně jde o velmi malé množství, kterého je potřeba. Rozhodně není nutný jedno jídlo s masem denně. Masa se jí dost, to je pravda a to ještě ze špatných zdrojů. A přitom stačí tak malé porce! Já si maso dám třeba dvakrát do týdne, někdy ani to ne.
    Pokud chce člověk pomoci přírodě a zastavit ten šílený cyklus spotřebního průmyslu, měl by zkrátka začít podporovat místní hospodáře, případně si alespoň sám pěstovat zeleninu, třídit… Strava je důležitá a organismu zkrátka nestačí nějaké náhražky. Jistě, někdo může říct, že je vegan už hromadu let, a žádné problémy neměl. Já znám také kuřáky, kteří jsou jako fabriky, a dožili se stovky. (Já vím, trochu hyperbola, ale koukejte na myšlenku.) Každý organismus zkrátka zvládá zátěž jinak. Ano, říkám zátěž.

    1. Náhodou s tím kuřáctvím je to moc dobré přirovnání! Naprosto skvělý názor, se kterým zcela souhlasím a souzním! 🙂 V budoucnu si chci pěstovat vlastní zeleninu, ale zatím bydlím v malinkém bytě a to moc nejde, každopádně zahrádka je můj sen, tak snad jednou… :).

      1. Mít zahrádku je naprosto skvělý. Takový rajčata jako vlastní nikde neochutnáš! Chutnají jako rybíz. A ty jahůdky nebo salátek! :3 Je škoda, že ne každý má na tohle čas. U nás okolo zahrádky lítá táta, protože to prostě bere jako relax. Mamka by ráda, ale má blbou práci. Proto taky vím, že ne každý na to má místo nebo čas. To samé s tím jídlem od místních farmářů. Je trochu finančně náročnější, ale když už mám peníze na nakupování doplňků stravy nebo sójového mléka, strčit pár korun navíc do pořádnýho kuřecího, by asi nevadilo. 😀
        A i kdyby nebyly peníze ani na tohle, stačilo by se na potraviny dívat množstevně. Nakupovat tak, aby se vždy vše snědlo a aby se nic nevyhazovalo. Dennodenně slýchávám a vídám lidi, jak nadávají na drahé potraviny, a pak do košíku nastrkají hromady zboží ve slevě, což nakonec vyjde dráž, než kdyby si koupili kvalitní kuřecí, který je šťavnatý a dobrý místo těch atletických vodňanských kuřat se suchým a tuhým masem, k tomu brambory a dobrý salát.
        Tímhle se dá zvířátkům taky dost pomoci a naše trávící ústrojí a zbytek organismu ani nemusí trpět.
        Všimli jste si, že striktní vegani jsou tak trochu šediví?

        1. My máme spoustu známých co mají zahrádky nebo vlastní zvířata, takže vím jaké tyto věci jsou a proto je moje touha po zahrádce tak velká. Domácí rajčata jsou něco dokonalého! Jinak věci jako maso a tak když už koupit musím a nefasuju z domu, tak nakupuju ve farmářských obchodech, já to nejím zas tak často, takže mi v tomto směru větší investice vůbec nevadí :).

          Jak to myslíš šediví?

          1. Mnoho z nich nemá moc zdravou barvu a připadá mi, že kdyby do nich foukl vítr, jsou fuč.

          2. Mnoho z nich nemá moc zdravou barvu a připadá mi, že kdyby do nich foukl vítr, jsou fuč. ._.

  6. Opravdu krásný a poučný článek. Osobně nejsem, ani jsem nikdy nebyla, ani vegan, ani vegetarián. Razím však cestu všeho s mírou a hlavně používat zdravý rozum. Což právě některým vegetariánům a veganům zcela chybí… Jsem s Vámi 🙂

  7. Jsem ráda, že zase spěješ k dobré formě :-). Přítel byl od třinácti do zhruba 17 nebo 18 vegan, teda co si nikdy neodpustil byla čokoláda (mléčná) a med. Pak ale zatoužil trochu přibrat a tak začal jíst mléčný výrobky. Nikdy jsem neviděla tak šťastného člověka, jako když si stoupl na váhu u táty a oznámil mi, že přibral kilo a půl. 😀 Je tedy vegetarián. On to nikomu necpe, já jemu necpu maso (které mi většinou nechutná), a tak spolu jsme. Prošli jsme si od všežrouctví po vegetariánství a nikdy mi nic nevyčítal. A na stolici chodí pětkrát, jo chlubí se, když jde 😀 A má to taky pravidelné jak hodinky, takže se naučil podle toho žít.
    Myslím si, že lidem by bylo hrozně dobře, kdyby přestali být zapálení do toho ztrpčovat ostatním život, ale víc se soustředili sami na sebe. Viz otravní vegani (ne všichni jsou takoví) nebo kibicují masožravci, co neberou maso jako přílohu, ale jako hlavní chod pětkrát denně… popřípadě ještě matky, které nutně potřebují dcerám nahnat ženicha před oltář 😀

    1. Já čokoládu nejím, asi to bude znít divně ale nechutná mi :D. Vždy jsem ji jedla jen tak z povinnosti, že jsem jako žena a ženy přece čokoládu milují :D. Ale med ten můžu.

  8. Ono je vlastně asi trochu dobře, že sis to prožila, že na to máš velmi subjektivní názor a už ti ho nikdo nemůže vzít, nemůžeš se nechat zviklat všemi těmi lidmi, co mají potřebu kecat jiným do života. U nás je to spíš opačný problém – když jsem chtěla omezit maso (ne vypustit, ale prostě ho jíst třeba dvakrát týdně), doma se na mě koukali jako na magora, co si to zase vymýšlím a tak. I přítel je velký masorád. Nejradši mám ale lidi, kteří se prostě stravují, jak chtějí a ostatním do výběru potravin nekecají. Jsem proti bezúčelnému zabíjení zvířat, ale nesouhlasím s tím, že by bylo nepřirozené zvířata zabíjet a jíst. Tečka.

    Měj se krásně, přeji pozitivní myšlenky a silnou vůli! 🙂

  9. Jeee, já si asi tvůj blog pamatuji z minulého roku někdy ze září, kdy jsem obdivovala tvé veganské recepty a to nádherné jídlo. 🙂
    Mě udivuje, kolik sis dala práce s tím všemožným přepočítáváním kalorií, vitamínů a tak, dokonce i ty pH papírky mi přijdou skvělé, to asi moc veganů nedělá. 🙂
    Sama jsem k tomu veganství nějak před rokem přičuchla, nevrhla jsem se do toho teda naplno, ale občas jsem měla období, kdy jsem nejedla ani mléčné výrobky, vajíčka a tak. Maso nějak nemusím, dříve mi například steak chutnal, dnes na něj chuť nemám. O veganskou kosmetiku se trochu zajímám, přestala jsem se teda líčit, protože mě to neba, přijdu si bez toho krásnější, takže dekorativku neřeším, ale sprchové gely, deodoranty, věci do domácnosti ano.
    Nevěděla jsem, že to může být takhle škodlivé, asi na to není každé tělo stavěné. Hlavní je, že jsi z toho venku a že ti je lépe. Neřešila bych to, jak moc si přispěla nebo nepřispěla k záhubě světa, snažila si se udělat maximum a 3 roky na rostlinné stravě mi přijdou parádní. 🙂 A rakovinu určitě nedostaneš, vlastně to nemůžu vědět a ani ty to nevíš, pokud je ovšem člověk šťastný, myslí pozitivně, žije zdravě a nepřipustí si to, že by ho mohla skolit nějaká rakovina, tak se tak nestane. Aspoň to je můj názor. 🙂 Přeji ti hodně sil v ,,uzdravování se“, i když už jsi z toho skoro venku. 🙂

    1. Jé děkuju :). Já zrovna ty recepty co jsem sdílela dělám občas stále, byly to moje oblíbené věci, jen to teď nejím pořád :). Rozhodně si nedám vepřo-knedlo-zelo, to já nikdy nic takového :D. Uvažuju že bych i sem tam nějaký osvědčený recept nasdílela. Například ty skvělé banánové lívance, které dělám příteli (a jsou vhodné v menší míře i pro pejsky) :).

      1. Meh, tak o vepřo-knedlo-zelo mě nikdo nepřipraví! I když v létě ho teda taky nemůžu vidět. 😀 Když je vedro, tak u nás frčí právě vegetariánská kuchyně, kterou si obohatíme rybou, čas od času si dáme hovězí z grillu, protože jde o velmi zdravé masíčko.
        Poměr požitého masa by se měl zvýšit akorát v zimě. Přeci jen bydlíme v mírném pásu, kde jsou tuhé zimy, a i tomu by měla být naše strava přizpůsobená. 🙂

  10. Jejda! Fellien! To bylo napínavý! Ještě, že sis to (pozdě, ale přece) uvědomila! Jestli ti to nevadí, dala bych odkaz na tento článek do svého článku.

    Ty jsi přesně důkaz toho, že NIKDO Z NÁS NENÍ STEJNÝ a každý z nás potřebuje něco jiného (jiné byliny, jinou stravu atd.).

    1. Děkuji :). No nejvíc napínavé bylo takto opravdu tři roky přežívat a ani si to neuvědomovat, teprve teď mi dochází, jaké to mohlo mít důsledky. A jsem ráda, že to dopadlo tak jak to dopadlo :).

      Odkaz mi určitě nevadí, budu naopak moc ráda a děkuji!

  11. Urcite ide o uzitocny clanok a iny pohlad. Isty cas som sa pohravala s myslienkou vynechania zivocisnych produktov zo stravy a to kvoli sposobu chovu tychto zvierat. Maso z nestasnej kravy urcite na zdravi nikomu neprida. Nakoniec som zvolila cestu jest vsetko s mierou, pricom masa jem menej ako predtym a mlieko s mliecnymi produktami som vynechala uplne. Zivocisne produkty sa vsak snazim vyberat od lokalnych farmaroch, o ktorych viem ze zvierata chovaju tak, aby boli relativne spokojne. Nie je to vsak jednoduche.

  12. Ahoj, tady pětiletý vegan 😊 Neodsuzuji tě, nic ti nevytýkám, jenom když to tak čtu, tak mě napadá posedlost zdravou stravou a stravou obecně… podle mě je psychika hlavní. Momentálně jsem v Itálii a laduji se vegan zmrzlinami a pizzami, užívám si, nestarám se o kalorie, proteiny, vitaminy… mám tady dost vitamínu D, dost spánku, dost moře a tepla a o zbytek se nestarám… jasně, je třeba si to hlídat jako vegan, ale pokud nechceš být profesionální sportovec, vážení jídla a dělání jídelníčku je podle mě na nic – má to smysl na zacatku veganství, ale po měsíci jezení toho víš podle mě dost.
    Mimochodem na masožravec a vegetariany se nedívám povýšeně, každý má svobodnou volbu a zodpovědnost.

    1. Posedlost zdravou stravou je ale něco jiného ;). A počítat jsem musela, tenkrát jsem chodila do posilovny a každý den běhala alespoň 8 km. Než jsem přešla na veganství, musela jsem si tudíž hlídat i normální jídelníček. A ono je to celkově dost těžké když nesmíš sóju ani lepek.

  13. Jaká jsi krevní skupina? Já A a podle toho bych měla být skoro vegan 😀 Maso od malička ráda nemám a z mléka mi bývá špatně, nicméně kuřecí a rybu si občas dám ráda a sýry přímo zbožňuju. Navíc jsem se dočetla, že krevní skupina by neměla jíst rajčata, což je moje snad nejoblíbenější zelenina 😀 Takže prostě jím, co mi chutná (samozřejmě s mírou). Hlavní je být po dušení stránce v pohodě. Joo a ještě jsem se chtěla zeptat, co si myslíš o ketogenní dietě? My se všude učili, že cukr tělo potřebuje (pro erytrocyty a mozek), tak nevím, co je to teď za trend jíst akorát bílkoviny a tuky 😀

    Piosek

    1. Já 0 a měla bych jíst maso, ideálně bizony a tak :D. Já se tou dietou podle krevních skupin neřídím úplně striktně, ale snažím se to mít jako takový mustr. Ketogenní dieta je super, ale záleží jak to pojmeš. Lidé to bohužel berou tak, že jí hlavně bílkoviny, což je chyba. To je pak jen zátěž pro ledviny a časem z toho ty ledviny odejdou. Organismus má pro bílkoviny určitý práh a když se ten práh překročí, tak už prostě stejně nic. Zbytek jen projde a pak se to objevuje v moči a vznikají proteinurie. Nicméně pokud člověk dodržuje ketogenní dietu a jí hlavně tuky, je velice prospěšná. Já ji dodržuju kvůli epilepsii, má velmi dobrý vliv na epilepsii, protože tuky jsou vlastně stravou pro mozek a pak dochází k vybalancování nerovnováhy mozkových neurotransmitérů a dochází ke snížení četnosti záchvatů. A jelikož epilepsie má stejný mechanismus jako autismus, myslím, že to bude prospěšné i pro autisty. No a pak má ketogenní dieta blahodárný vliv i na jiné nemoci, ale člověk u ní už musí být fakt opatrný a vědět trošku co a jak, aby to nepřepísknul s těma bílkovinama. Podle mě se důležitost cukru přeceňuje. Když člověk přijímá moc cukrů, byť třeba z ovoce, tak dochází v organismu k nadměrné glykaci a organismus celkově rychleji stárne. Proto i lidi, kteří jí příliš sladké mají brzo vrásky. Já to vidím i na FullyRaw Kristině, ona má celkově zářivou pleť z těch všech vitaminů co pořád přijímá se stravou, ale jí opravdu až moc cukru a už má na obličeji patrné vrásky a já bych jí teda hádala mnohem víc let.

      1. Bizony a tak 😀 😀 😀 Tak to máš teda ještě co dělat 😀
        Díky za informace, ještě, že laboranti tak ovládají chemii (náš obor byl vloni spojený s laboranty na patofyziologii a řeknu ti, že kdybych uměla chemii tak, jak laboranti, tak si pískám :D). Zní to logicky a rozumně, jen škoda, že cukr je vlastně i v rýži, bramborech, pečivu atd. Já sladké jako takové skoro nejím, ale přílohy samozřejmě ano a tím, že mi moc nejede maso, tak bych asi bez těch příloh měla jídelníček hodně omezený. I tak se to ale snažím omezovat a když nemusím, tak třeba pečivo si nevezmu. Nechci přece vypadat, jako stará babka už ve svých mladých letech 😀

  14. Jo, tak to je. Cukr dá energii jen na chvilku a živí víc patogeny, jako třeba různé kvasinky. Nejlepší je sladit medem. Fellien zná med.
    Na epilepsii může pomoci také dobře se naladit hudbou. To ucítí každý individuálně, která skladba, nebo píseň. Povídání s dobře naladěnými lidmi, které evokuje v člověku správné vnitřní dojmy. To vše má vliv i na stravování, pohyblivost. V člověku dovede dobrý pocit vytvořit krásný den. http://www.mineralfit.cz/clanek/hudba-jako-lek

  15. Super článek, trochu se v něm vidím. Já jsem vegetarián cca 3 roky a také jsem k tomu šla postupně. Dřív jsem bydlela u našich na vesnici a tam prostě neexistovaly obědy bez masa, byla to samozřejmost. Vždycky po obědě jsem ale byla na 6 hodin vyřízená, jako bych snědla hromadu kamení. Tak jsem si řekla, že zkusím maso omezit a postupem času mi přestalo chybět tak jsem ho vypustila úplně, jen ty ryby si neodpustím. Mamka už to bere, akorát je vždycky zoufalá z toho, jak přijedu a netuší co vařit. Jen babička to pořád nějak nechápe, že se dá jíst i něco jiného než maso. Pořád mi tvrdí, jak budu nemocná, že se mi rozpadnou kosti a svaly. Ale mě přijde, že mám mnohem více energie než když jsem se nacpala masem a pak jsem se jen stěží odvalila na gauč 🙂 mám krevní skupinu A a to jsou většinou vegetariáni. Musím říci, že se cítím mnohem lépe, když nejím těžká jídla, také jsem přesedlala na přírodní kosmetiku a naprosto mi to vyhovuje 🙂 takže ať si každý říká, co chce, jím jen to co mi chutná a co mi vyhovuje…

    1. Tak to je super! 🙂 Já se cítím strašně unavená a jak kdybych snědla hromadu kamení po mlíce. Vždycky se mi po čemkoliv mléčném nafoukne děsně břicho a vypadám jak v moje mamka v šestém měsíci :D. Maso mi nic nedělá, ale teda ty mléčné věci jsou katastrofa. Já jako krevní skupina 0 bych mléko vůbec neměla, tak na tom něco bude. Poslední dobou mléčné věci vynechávám, jen sem tam třeba trochu strouhané mozzarelly na těstoviny, nebo když si dám jednou za uherský rok kafe. Jinak se u nás doma mléko ani nikdy nepilo, u nás se lilo mléko odjakživa jen do kávy, takže já to mám v tomto jednoduché :).

  16. Svůj dřívější i současný jídelníček rozvádět raději nebudu. Hledání to bylo dlouhé a ne vždy veselé. Ale omezím se na osvědčené a pravdivé „tělo si žádá“. Filozofie ohledně jídla je hezká věc (vyzkoušeno na vlastní chroustí kůži), ale stejně je podle mě nejlepší poslouchat vlastní tělo. Co mu prospívá, neprospívá, co chce a čemu se brání. Tělo je chytřejší, než si myslíme a ví přesně, o co si říct. Stačí ho poslouchat 🙂
    Bebe

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.