Ze života

Hororový zážitek! Když se jedny dveře zavřou…

… A jiné se neotevřou.

Doslova.

Dnes se mi stala dost děsivá věc, o kterou bych se ráda podělila, protože buď vás to bude zajímat, nebo vás potěší cizí neštěstí :D. Ale teď vážně, dělá se mi z toho špatně ještě teď. Tak tady je můj příběh:

S přítelem jsme se dnes domluvili, že si zase zajdeme do oblíbené čajovny zahrát šachy a dát dobrý čaj. Bylo to naplánováno tak, že on skončí v práci a počká mě na zastávce, až mu přijedu naproti. Můj spoj mi měl jet 17:40. Vždy se snažím dbát na to, abych přišla včas, takže jsem byla už před 17:30 nachystaná a mohla vycházet. Ještě jednou jsem si kontrolovala, zda mám v kabelce vše potřebné – knížku, kterou zrovna čtu, mobil, klíče… Vše bylo v pořádku a já mohla vyrazit. Byt, ve kterém momentálně bydlíme (a ze kterého se naštěstí brzy přestěhujeme) je v pátém patře. Do naší chodby vedou celkem dva vchody, jeden z chodby hlavní, druhý až úplně na konci naší chodby, přímo naproti našemu bytu. A jelikož si to ráda zkracuju, volím pokaždé náš zadní vchod.

Zamykám dveře, otevírám protější vchodové dveře a vycházím na hlavní chodbu v zadní části domu, kde obvykle nikdo nechodí. Sejdu až dolů, chci otevřít abych vyšla ven, ale… Nejde to! No tak! Lomcuju naštvaně s dveřmi. Ale dveře jsou zamčené. Fajn, vylezu do některého z vyšších pater, otevřu některý z těch zadních vchodů a celé to obejdu k vchodu v přední části domu, abych se dostala ven, i když mi to teď žere čas. Jinou možnost nemám.

Vyjdu do prvního patra a dveře se nedají otevřít. Zkusím druhé patro a… Taky ne. Tohle není možné, ty dveře bývají přeci vždy otevřené, proč by je někdo zavíral? Vyšla jsem zpět až do našeho pátého patra a s hrůzou jsem zjistila, že ani tyto dveře nejdou otevřít. V hlavě mi to začalo šrotovat. Někdo mě tady musel zamknout, ale zcela úmyslně. Možná mám už příliš bujnou fantazii ze všech těch thrillerů na které se dívám, nebo z toho stalkera, co mi v posledních dnech otravuje život, ale tohle bylo jediné racionální vysvětlení. Všechny tyhle vchody bývají vždy odemčené! Před pár minutami jsem tímto vchodem naproti našim dveřím vyšla ven a teď už jsou zamčené! Musela bych přeci slyšet kdyby někdo zamykal!

Bude to znít paranoidně, ale v tu chvíli mi došlo, že jsem v pasti. A že někde tady v některém z pater je zamčený potenciální násilník. Potenciální blázen. A možná potenciální vrah. Když jsem si to uvědomila a uvědomila jsem si i to že jsem v pasti, dostala jsem strach. Ale vzpomněla jsem si na všechny ty triky co znám z detektivek. Opatrně, potichu a rychle jsem se naklonila přes zábradlí a prohlédla patra dolů i nahoru. Nikde jsem nikoho neviděla, ale jestli je ten člověk natolik chytrý aby si tohle naplánoval a ještě mě tu tak dokonale chytil, tak určitě není tak pitomý, aby se nakláněl přes zábradlí tak abych ho viděla. Co jsem čekala? Že mi zamává?

Nalepila jsem se na zeď do úhlu, u kterého mi bylo jasné, že je pro člověka v jiném patře slepý. Z kabelky jsem potichu vytáhla klíče. V tuhle chvíli to byla moje jediná zbraň. Začala jsem si vybavovat všechny ty chvaty na sebeobranu a trochu mě uklidnilo, že si některé pamatuju, hlavně ten jeden – zcela prostý, elegantní, a ve většině případů smrtelný.

Musím se odsud dostat. Hned. A právě když jsem se chtěla pohnout, uslyšela jsem kroky. Srdce se mi rozbušilo, a já nahlas polkla.

Jestli tady někde je, tak ví určitě přesně, kde jsem já. Musel by to poznat podle kroků, takže tady to postávání už stejně nemá smysl. A ani se tu nebudu jen tak potichu procházet. Protože do Mordoru člověk taky jen tak nevkráčí. V hlavě mi zaznělo Thorinovo „Du Bekar!“ a já se rozběhla. Utíkala jsem jako šílená a zkoušela jedny dveře za druhými, v každém patře. Žádné nešly otevřít! Se všemi jsem lomcovala, doběhla jsem až dolů, ale dveře ven, v tuto chvíli můj jediný únikový východ, byly taky zamčené a nehly se ani o píď, ani když jsem do nich v návalu paniky a vzteku kopala. Narychlo jsem začala vytáčet číslo mého přítele. Paradoxně jsem neměla v úmyslu mu oznámit že mě možná chce dostat psychopatický šílenec, prostě jsem mu jen chtěla říct, že přijedu později. Ale telefon byl hluchý. Všimla jsem si, že už je 17:44 a můj spoj mi ujel. Znovu vytáčím mobil mého přítele a zase nic. Ozve se cvaknutí dveří z horního patra a následné kroky. Tak a je hotovo, napadlo mě. Třeba ale jestli mu vrazím ty klíče do oka, tak to bude stačit? Neee, jsem tu zamčená, jestli je to psychopatický cvok, který mě bude chtít zabít, tak mu v tom nezabrání to, že jsem ho připravila o oko, spíš ho to ještě naštve. Takže ho budu muset zabít dřív, než zabije on mě. Jenže já nechci zabíjet lidi, i když jsou to psychopatičtí blázni. Nejsem na to stavěná.

Hlavou se mi honí myšlenky, jedna horší než druhá. Jestli tady dojde k něčemu strašnému, budu mít psychický postih do konce života. A najednou se vynoří…

… nějaká holka s batohem na zádech. Dívá se na mě dost vyděšeně, asi s těmi klíčemi v ruce vypadám vyšinutě. Prochází kolem mě ke vchodovým dveřím a jakoby nic je otevírá. Co to sakra má znamenat? Vždyť byly pevně zamčené a nepovolily! Zkouším zatáhnout za dveře. Ty jdou otevřít s naprostou lehkostí. Celá rozklepaná vyběhnu ven. Když chci znovu zavolat Nikovi, že jsem v pořádku a nic mi není, všimnu si, že je na telefonu 17:33. Zamrazí mě v zádech. Vždyť před tím tam bylo 17:44! Viděla jsem to naprosto jasně!

Nevím, co se to tam za těch mínus jedenáct minut stalo, ale ten posun času ukazuje na něco nadpřirozeného. Jenže to já bych v tu chvíli určitě poznala, když se dějí nadpřirozené věci, mám mrazení v zádech a takové typické brnění, které je vždy dost intenzivní. Nevím co se vlastně stalo, ale já vím co jsem viděla a co jsem zažila. A v tu chvíli to bylo něco dost živého na to, abych byla přesvědčená o tom, že mě honí psychopatický cvok.

Po dnešku už nebudu chodit zadním vchodem. A jsem upřímně dost ráda, že se budeme brzy stěhovat pryč.

9 thoughts on “Hororový zážitek! Když se jedny dveře zavřou…

  1. Jemingovi ušiska.
    To je námět na scénář. Jen to nepřežeňme s těma příběhama o tajemných lidech, co někde číhají za každým rohem. Hodně pomáhá vsugerovat si příjemné zážitky. To odrazuje chmury a dokonce se mi stalo, že nějakej padouch, kterej mi říkal, že ho mají všichni za nebezpečného, že nechápe, proč mě nedokáže ani praštit.

    Prý protože ze mě cítí, že mám rád lidi a to ještě nezažil, protože se ho prý všichni buď bojí, nebo se s ním chtějí prát. Už je to víc let zpátky. Teď už dlouho si vsugerovávám, že potkávám samé dobré lidi a skoro to funguje. Sem tam někdo, s kým nehneš, ale jinak všichni OK. Nenechat se ovládat strachem. Pak lidi na sebe i štěkají preventivně, “ co kdyby ten druhej byl náhodou zlej“. Pravda, že zadní vchody jsou někdy nešikovné, mě občas spadne něco na nohu, co někdo blbě opřel, nebo zakopnu o nějakej krám, co někdo pohodil a myslel si, že se zcvrknu na kocoura a protáhnu se.

    Co teprve babičky. Jak ty se mají protahovat zadníma vchodama, když v barácích není zajištěnej volnej průchod.

  2. Tak to je vážně děsivý zážitek. Z toho by mě bylo zle kdo ví jak dlouho. Ani z toho ,že to čtu co se ti stalo tak mě není vůbec dobře. Jaké používáš ochrany? Nemyslím ted klíče 😀 i když jsou jistě efektivní ! Myslím třeba proti temným silám.

    1. Mně je z toho zle ještě dnes. Já pitomá dřív ještě kouřila a jak jsem tam pobíhala po těch schodech tam a zpátky a lomcovala s dveřma, tak mě strašně pálilo na plicích (to určitě kuřáci znají) a ty plíce mě pálily při nádechu pak ještě v té čajovně večer :D.

      Ochrany proti temným silám mi přijdou jako dost specifická věc. Mám zkušenost, že na každou potvoru působí různé ochranné předměty různě efektivně. Co se mi osvědčilo vždy bylo energetické vajíčko. Já tomu tak říkám, ale nevím jestli se to tak jmenuje, prostě kolem sebe vytvořím ochranný energetický obal. Trvalo mi docela dlouho než jsem se to naučila tak, aby to bylo stabilní a pevné, ale po letech jsem se naučila do té ochrany zabalit i jiné lidi nebo zvířata v mé blízkosti. Pak používám třeba i křišťály, prsten Atlantidy, pentagram… Teď si chci vytvořit i vlastní ochranný energetický předmět. Kdysi jsem tady už psala, že jsem si vytvořila silové krystaly, ale ty jsou dobré spíš proti depresím a na lucidní snění a tak, než na ochranu. Tak teď chci zkusit udělat něco ochranného :).

      1. To muselo být vážně strašný. Co si myslíš ,že to bylo? Ted nebudu spát 😀 každý den se ještě dívám na svědky paranormálních jevů.
        Děkuji za odpověd :), já většinou všude sebou hlavně tahám křištály a shattuckit. Pentagram jsem nosila dříve. Ted věřím kamenům. Byla jsem na dovolené minulý týden (cca 300 let stará roubenka v Krkonoších) no kolik jsem toho tahala :D.
        Tak to je super ,že budeš něco vytvářet 🙂 byl by o tom pěkný článek a určitě i užitečný pro ostatní.

        1. Já si už radši nemyslím nic :D. Nevím, co si konkrétně o tomhle mám myslet, vždycky když se děje něco nadpřirozeného, tak cítím hodně silné brnění okolo páteře, nedá se to s ničím splést ani nevnímat, je to fakt silné a teď jsem nic necítila. Tak proto jsem si myslela, že se děje něco naprosto fyzického. Takže fakt nevím, co si mám myslet. Radši na to moc nemyslím. Za chvíli mám jít ven, tak půjdu normálně předním vchodem, pro jistotu :D.

          Ačkoli je pentagram nejsilnější ochranný předmět, tak teď už ho taky moc nenosím, protože se to moc nehodí k mému stylu oblečení. Asi se to zdá jako naprostá hloupost, ale ono fatk nevypadá nejlíp když člověk vyjde ven v elegantním svetru a střevících a u toho se mu na krku houpe pentagram :D. Navíc to vzbuzuje moc pozornosti.

          Já si spíš říkala, že bych ty ochranné přívěsky pak prodávala na e-shopu. Chystám se v blízké době zprovoznit e-shop, budou tam různé věci co vyrábím a napadlo mě, že bych tam mohla prodávat i tohle, za nějakou rozumnou cenu :).

  3. Stačí se zeptat. Všechno se dá vysvětlit. Taky občas v některém článku něco nechápu.
    Ale nemusím rozumět všemu.

  4. To muselo být strašný. Vůbec netuším, co bych v takový situaci dělala, tys na to šla ještě rozumně 😀 kdo ví, co to bylo a jestli se to někdy dozvíš. ..

    1. Možná jsem na to šla rozumně, ale byla jsem strachy bez sebe. Už to nechci zažít a fakt už jsem tímto východem od té doby nešla :D. Strašné…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.