V podstatě všechny mé „esoterické poprvé“ se odehrály v šesté nebo sedmé třídě na základce, kdy to u mě všechno tak nějak znovu propuklo. Měla jsem plno zážitků a setkání s jemnohmotnými bytostmi z dětství, ale jak už je to v našem systému nastaveno, hodně z toho jsem postupně zapomněla. Jak jsem pomalu lezla do puberty, přicházel větší a větší útlum mých schopností, ale pak najednou vše propuklo znovu a intenzivněji a já začala znovu objevovat svět takový, jaký doopravdy je. V této době jsem se také poprvé záměrně setkala se svým andělem.

S kamarádkou Leou (http://lea-punainen.blogspot.cz/) jsme v té době začaly zkoušet různé věci. A ten den nás napadlo se zkusit setkat se svým strážným andělem. Byly jsme trochu nervózní a moc nevěděly, jak to vlastně provést. A mně přišlo jako dobrý nápad si prostě lehnout vedle sebe na zem, chytit se za ruce, vyčistit si hlavu a čekat co se stane. A tak jsme si prostě lehly na zem, vyprázdnily hlavy a čekaly.

Nevěděly jsme nic. Prostě jsme jen ulehly na zem s hlubokým a upřímným přáním vidět našeho anděla strážného. Pomalu jsem začala uvolňovat každý sval v mém těle a za chvíli jsem cítila, jak se tak nějak samovolně dostávám do tranzu. Chvíli se nic nedělo a já se začala smiřovat s tím, že se prostě nestane nic a že na to jdu asi blbě. Chvíli na to se tma za mýma zavřenýma očima začala mlžit. Postupně se vše zesvětlovalo, až vše zaplavilo jen bílé světlo a lehký opar. A tak jsem jen tak čekala v tom světle a oparu, co se stane dál. Pak jsem něco zvláštního ucítila a to mě donutilo se v tom bílém prostoru otočit. A já uviděla, jak ke mně kráčí postava. Snažila jsem se zaostřit svůj zrak na postavu. Přibližovala se velice pomalu. A já to vnitřně cítila. Cítila jsem, že to je můj anděl. Přiblížil se jen natolik, abych mohla spatřit, že se jedná o postavu mužskou. Vypadal jako člověk, ale detaily tváře jsem nebyla schopná rozeznat. Zůstal stát tak daleko, abych rozeznala jen hrubší rysy, ale detaily jsem neviděla.

„Kdo jsi?“ Zeptala jsem se. Přeci jen jsem se chtěla ujistit, jestli tohle je můj anděl. Vypadal tak… lidsky.
„Ten, koho jsi chtěla vidět.“ Odpověděl a já si všimla, že se usmívá. Pak se otočil a začal se vzdalovat.
„Počkej! Jak se jmenuješ?“ Zakřičela jsem. Zastavil se a trochu se otočil.
„Gabriel.“ Odpověděl. Pak pokračoval dál, až mi zmizel. A já se taky začala vzdalovat z toho mlžného oparu.

Probudila jsem se a podívala na Leu. Stále ležela na zemi vedle mě se zavřenýma očima. Chvíli jsem ještě ležela. Asi bych byla smutná že jsem s ním nemohla mluvit dýl. Ale věděla jsem, že on je se mnou vlastně pořád a můžu s ním mluvit kdykoliv. Lea se pak probrala a povídali jsme si o tom, co která z nás zažila.

Vrtalo mi hlavou, proč můj anděl vypadá jako člověk. Teď už vím, že se mi tenkrát zjevil v takové podobě, která pro mě v tu chvíli byla nejpřijatelnější a nejlepší. Ačkoliv je tento systém nastaven tak, abychom v něm podobné zážitky rychle zapomínali, já na tento den nezapomenu nikdy.

4 thoughts on “První setkání s andělem”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.