Mám pocit, že se začíná pomalu stávat trend z toho, být v nějakém směru alternativní, bohužel však mnohdy na úkor rozumu. Chceme být tak přirození, až se na míle té přirozenosti vlastně vzdalujeme. Spousta lidí bere alternativní směry dosti prapodivně, místo aby použili znalostí těchto směrů k vyřešení svých problémů, raději ty problémy donekonečna rozebírají a přehrabují se v nich, nebo tyto znalosti využívají k jakési společenské póze.

Já sice vidím anděly a víly a další bytosti, ale pořád jsem jenom člověk. A vy, ať už budete obdařeni jakoukoli schopností, taky budete jen lidi. Možná si bude okolí myslet že jste jasnozřiví, ale pořád budete jen lidi. Schopnosti „navíc“ z nás nedělají žádné nadčlověky ani polobohy. Stejně tak to z vás neudělá ani to, když se budete chovat nebo tvářit alternativně. A pokud ty alternativní směry budete navíc využívat špatně a uchopíte je za nesprávný konec, tím hůř pro vás a pro všechny ve vašem okolí. Uvedu tady tři konkrétní příklady z mého života, abyste věděli, o čem tady mluvím:

Mám známou, která je hrozně alternativní. Ačkoli se taky zabývá esoterikou, většinu času tráví tím, že mele o tom, jak je náš svět celý špatný a brzo ho ovládnou démoni nebo mimozemšťani. Někdy spí s alobalovou čepicí na hlavě, aby odstínila záření z wi-fi od sousedů. A je proti doktorům. Sama k žádným nechodí. Chová spoustu zvířat a s nimi taky nikam nechodí. Nedávno jí onemocněl potkan. Divně dýchal a ta známá ho prolívala od rána do večera koloidním stříbrem. Potkanovi bylo hůř a hůř a když už byl téměř na umřítí, jela s ním teprve k veterináři. Tam mu už nedokázali pomoct a potkan umřel. Známá od té doby tvrdí, ja jsou veterináři taky k ničemu a už k žádnému nepáchne. Na příslušnou kliniku už sepisuje stížnost. 

Další historka se týká mé další známé. Je to minimalistka, nebo alespoň se tak prezentuje veřejně. Mezitím ale dělá tajně nákupy kosmetiky a dalších serepetiček za několik tisíc měsíčně. Ještě nedávno přiznala, že není vegan, ale Instagram zásobuje fotkami rostlinné stravy v pidi množství, které by nestačilo k večeři ani mé šestileté sestře. Pokud zrovna nenahrává na Instagram fotky svých rostlinných pidichodů, tak se cpe tajně houskou s pomazánkou a se salámem Herkules, zatímco přemýšlí nad tím, odkud se asi tak berou její neustálé zdravotní problémy a nevolnosti a na ostatní křičí, že maso je vražda. To ona ale říct veřejně nemůže. Musí to totiž vypadat, že je minimalistka co na všechno používá kokosový olej a živí ji rostlinky. I když vzhledem k velikosti porcí by se dalo klidně mluvit už i o práně. Samozřejmě tohle všechno pravidelně prokládá hlubokými myšlenkami o tom, jak je náš svět krásný a jak se máme všichni milovat, zatímco mi píše do soukromé zprávy, jak nesnáší lidi a celý svět ji sere.

Má úplně poslední zkušenost pramení z rozhodnutí, že se na Facebooku přidám do skupiny s názvem Psychosomatika a etikoterapie v praxi. Nikdy by mě ale nenapadlo, co vše se v této skupině bude řešit. Je to ráj pro hypochondry, kteří se ale usnesli, že najdou za každou cenu duchovní příčinu i v zarůstajícím nehtu a budou si vykládat o tom, jak jim asi jejich protivný protějšek nastavuje zrcadlo, když oni sami jsou přece tak skvělí a úžasní. Ať už bude váš dotaz jakýkoli, možných závěrů je jen pár: buďto vám někdo nastavuje zrcadlo, nebo se nemáte dost rádi (a to i když si skopnete palec u nohy o mrazák v sámošce), nebo, pokud je příčina stále skupinou nevyřešena, pro vás bude nejlepší zajít si na rodinné konstelace, nebo něco podobného. 

Někdy mám pocit, že jsou někteří lidi úplně naruby. Místo aby dali na svůj vlastní rozum a zdravý úsudek, budou se tvářit raději až nezdravě alternativně, ačkoliv v soukromí takoví nejsou. Nebo se nechají tak strašně zblbnout, že už uvidí konec světa úplně ve všem. Je super zabývat se esoterikou a alternativními směry, je super žít život trošku jinak než ostatní, tak nějak rozuměji a blíž k přírodě. Ale lidi, prosím vás, používejte u toho to co vám sedí na krku. Nejspíš to ode mě zní drsně, ale ať už jste jakkoli alternativní, nikdy nemůžete nadávat veterináři, že nepomohl vašemu zvířeti, když s ním přijedete pozdě. Veterinář není Bůh, aby dokázal zvrátit nezvratné. Nepřetvařujte se zbytečně před okolím a nedělejte ze sebe alternativní minimalisty jen proto, že se vám to hodí, protože to v dnešní době vynáší a je to lukrativnější. Radši přiznejte, že si dáte i tu housku s pomazánkou a Herkulesem. Upřímnost je důležitější než póza a lidé vás za to budou mít mnohem radši. A v neposlední řadě – zkuste místo toho, abyste jen seděli na zadku a dumali nad duchovními příčinami vašich problémů raději vstát a s těmi problémy něco udělat. Sami. Za sebe. Snažte se být lepším člověkem pro sebe a pro svou rodinu. Nic víc v tom není.

Zkrátka je úžasné žít blíž k přírodě. Ale musíte mít trochu soudnost a dokázat rozlišit, kdy je to ještě zdravý přístup, a kdy jste prostě jen magor.

S láskou a nadsázkou,

Fellien

11 thoughts on “Alternativnost na úkor rozumu”

  1. Vynikajúci článok. Ísť alternatívnou cestou je skvelé, ale aj tu platí, že najlepšia je zlatá stredná cesta. Je úžasné zamyslieť sa nad tým prečo človek robí to čo robí a ak sa mu to nepáči, jednoducho to treba začať robiť inak. Ale vždy treba používať hlavu a neísť slepo podľa nejakých pravidiel!

    1. Děkuji! 🙂 Pravda, na spoustu věcí v tomto směru ani pravidla nejsou, ale někdo někdy něco řekne a najednou se z toho udělá takové nepsané pravidlo. A lidi se tím už řídí jakoby to bylo Desatero…

  2. Já nějak nevím, co k tomuhle říct. Ty zkušenosti s tvými známými jsou prostě k nepochopení. První co, když se mi některé z mých zvířat nezdá a nepřijde mi, že by to bylo jen nějaké nepodstatné „píchnutí někde“, při nejmenším žhavím dráty a kontaktuji veta, nejlíp za ním rovnou vyrazím. A to si taky nemyslím, že bychom nutně s každým prdem měli lítat k doktorovi a snažím se tam chodit jen když ej to opravdu nutné, protože mám takovou zkušenost, že jakmile tam jednou vlezeš, najednou jsi tam až nějak podezřele často, i když do té doby bylo všechno vlastně v pohodě.

    Další dívčina je… Achjo… Co k tomu říct? Já nevím.
    Nechápu to. Proč prostě lidi nemůžou být, jací jsou? Na něco si věčně hrát a dělat před lidmi, že jsou jiní, aby byli zajímaví? To jsou se sebou tak strašně nespokojení? Nebo si myslí, že když budou někdo jiný, tak se ostatním zavděčí?

    Poslední věc, ke které bych se snížila, je nějaká hra na někoho jiného kvůli ostatním lidem a pocitu, abych vypadala „líp“.
    U puberťáků se to ještě dá nějak brát, u dospělých lidí je to k pláči. -_-

    1. Přesně tak, u zvířat je to dost ošidné, protože člověku ani neřeknou, co všechno je bolí a kde přesně je to bolí. A taky přitom k doktorovi nejezdím s každou blbostí, ale kdyby moje zvíře mělo takové problémy, jedu okamžitě. V případě té druhé si ani nejsem jistá, jestli si uvědomuje jak se chová. Ačkoli jsme ji na to já i pár dalších lidí už upozorňovali. Nic víc se s tím asi dělat nedá, je to její život a mým záměrem nebylo upozorňovat na nedostatky ostatních a rozebírat to tady, ale spíše to obrátit v něco dobrého a uvést je jako příklad něčeho, co už je podle mě špatně. A jiní lidé si z toho zase něco vezmou. Jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré :).

  3. Fellien děláš dobrou věc. Jsem ti za to moc vděčný. Tvůj milý na tebe je právem hrdý. I jemu přeji hodně sil a vám spolu krásné letní výlety.

  4. Moc hezký článek, Fellien 🙂 Příklady z tvého okolí rozhodně nebudou ojedinělé 😀 Jen to musí být setsakra náročný život, dávat si neustále pozor, aby se člověk neprokecnul a neukázal světu, jaký že je doopravdy. Když je „ofiko póza“ vlastně jen zástěrka pro nešťastného jedince, který má pocit, že jeho reálná osobnost by pro svět nebyla dost dobrá. Jenže tuhle hru nejde hrát do nekonečna a dotyčný člověk bude časem akorát hotový z toho, že jeho život není takový, jaký si ho na papíře/Instagramu/FB vysnil a vytvořil. Bebe

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.