O tento článek jste si hodně psali a musím přiznat, že jeho sepsání byl pro mě trochu oříšek, protože pro astrální cestování neexistuje žádný univerzální návod. Některé věci jsou individuální, proto berte tento článek spíše jen jako takový přehled doporučení pro to, aby se vám povedlo vycestovat. Není ale nutné se jím striktně řídit.

V první řadě bych uvedla seznam věcí, které byste před astrálním cestováním měli udělat (nebo je naopak dělat neměli). Pro většinu duchovních technik potřebujete určité podmínky. Ještě jsem nepoznala člověka, který by prostě lehl a už by to bylo a všechno by mu šlo, bez potřeby nějaké přípravy. Jak tedy připravit vhodné podmínky?

  • vypněte wi-fi
  • cestujte v době, kdy budete v bytě/domě úplně sami
  • necestujte během bouřky
  • před astrálním cestováním byste neměli jíst, ale neměli byste mít ani hlad
  • sundejte ze sebe veškerý kov (šperky), otevřené prstýnky a naušnice ve formě pecek nevadí
  • vytvořte kolem sebe ochranu – využijte ochranný kruh z křišťálů, prsten Atlantidy, pentagram, nebo jiný ochranný předmět
  • cestujte odpočatí po psychické stránce, jinak místo vycestování prostě usnete
  • některé zdroje uvádějí, že by člověk neměl ležet kvůli riziku že usne – na to se prostě vyprdněte a jestli je vám to tak příjemné, klidně si na to lehněte, mně samotné to nejde jinak než v leže
  • NIKDY, absolutně NIKDY a za žádných okolností neprovozujte žádné duchovní techniky pod vlivem alkoholu nebo drog

Pokud máte vytvořené vhodné podmínky, máte už půlku za sebou. Teď se potřebujete dostat do tranzu. Astrálně cestovat není možné, pokud nejste v tranzu, ačkoli spousta lidí tvrdí, že je to vlastně podobná technika jako lucidní snění a tranz není potřeba. Chyba! Pokud se nedostanete do tranzu, tak není možné dosáhnout pravého a nefalšovaného astrálního cestování. Během astrálního cestování se dostane váš mozek do stavu, který je po duchovní stránce velmi blízký stavu klinické smrti. A toho určitě nedosáhnete tak, že si budete jen tak ležet a prostě si něco budete představovat.

Vyvolat u sebe dostatečně silný tranz je jednou z nejsložitějších záležitostí celého procesu. Nejen, že musíte u sebe tranz vyvolat, což se může jevit jako to nejtěžší, ale věřte mi, že záhy poté zjistíte, že je tady jedna věc, která je ještě mnohem těžší, než samotné vyvolání tranzu – musíte tento stav udržet, a to co nejvíce stabilní. Celý tento proces vyžaduje maximální možné poznání a kontrolu vlastního těla, vlastní mysli, a také svých vlastních limitů a hranic. Pokud jste ještě nikdy nezažily silný tranz, pak se připravte na to, že pokud se vám to povede, přivede to vaše vlastní fyzické tělo až na jeho hranici, takže budete po probuzení velmi vyčerpaní, bude vás silně bolet hlava dost typickým způsobem, s čímž občas bývá sdružená i nevolnost od žaludku a zvracení. To proto, že je tento stav pro vaše tělo naprosto nový, pokud ho ještě nikdy nezažilo, neví co se to vlastně děje, a snaží se s tím nějak vyrovnat. Čím vícekrát zažijete tranz, tím lepší bude celá situace. Časem se vám už nebude vůbec dělat zle, budete chvíli po tom cítit jen lehkou slabost. Na tento typ nevolností skvěle funguje čokoláda, musí být alespoň 70%. Nevím proč, ale to je takový můj osobní poznatek. Dáte si pár čtverečku kvalitní čokolády a velmi rychle se vám pak udělá lépe.

Jak tedy tranzu dosáhnout?

To je právě jedna z těch věcí, na kterou neexistuje univerzální návod. Každému člověku pasuje něco jiného. V každém případě je nutné se zcela uvolnit. Lehnete si a budete se snažit maximálně uvolnit každičký sval ve vašem těle. Od prstů na nohou budete své vědomí upírat ke každému dalšímu svalu ve vašem těle, až po hlavu. A budete se snažit všechno pěkně uvolnit. Až se dostanete k hlavě, pojedete postupně zase zpátky až k prstům u nohou, a tohle budete dělat stále dokola, dokud nebudete opravdu dokonale a zcela uvolnění.

Až se vám povede dostatečně své tělo uvolnit, vše už je pak jen otázkou vaší vlastní mysli. Někomu pomáhá představovat si různé věci, například dveře, ke kterým vedou schody, a co schod, to blíže dveřím, když pak projdete dveřmi, tak jste vlastně v tranzu. Někdo zase doporučuje představit si vlak, ve kterém jedete. Vlak stále zrychluje a zrychluje a až budete cítit že je správná chvíle, vyskočíte z vlaku a jste v tranzu. Někteří lidé tvrdí, že si nemá člověk představovat vůbec nic, má si prostě jen vyprázdnit hlavu. Existuje X dalších doporučení, přičemž mě zabíraly vždy tyto dvě techniky, v závislosti na tom, co bylo při astrálním cestování mým cílem:

Na běžné astrální cestování mi pomáhá si po uvolnění představit tunel. Nic konkrétního, žádné detaily, jen pomyslný tunel kterým procházím. Když tím tunelem procházím, často kolem mě lítají různé věci, mám za to, že jsou to asi nějaké útržky mých myšlenek nebo vzpomínek. Nevšímám si toho a jen se dotýkám stěn tunelu, stěny ale nejsou hmotné, jsou tvořené pouze nějakou energií. Pokaždé jdu tunelem jinak dlouho, ale vždy když dojdu na konec, jsem v tranzu a automaticky mě to hned vyhodí z těla ven a já se vznáším nad ním, nebo stojím kousek od něj v místnosti.

Druhá technika je technika již zmíněného vlaku. Tu jsem ale využila pouze jednou, a to v případě, kdy jsem astrálně cestovala do svého minulého života. Jak jsem s touto technikou pracovala v případě tohoto astrálního výletu tady už ani nebudu popisovat, protože do minulosti a budoucnosti cestují pouze lidé, kteří už mají astrální cestování v malíčku, navíc se jedná o techniku velmi nebezpečnou, která v lepším případě končí neúspěchem, v horším případě prostě špatně. Dle toho, co jsem prožila já musím konstatovat, že je to zážitek, který vám naprosto změní život. Často ale k horšímu.

Asi bych každému člověku doporučila zkrátka zkoušet různé techniky a najít si tu, která mu bude nejvíce vyhovovat. Každá mysl pracuje trochu jinak, každý člověk má za svůj život jedinečné prožitky, které ho formují, a které na něj různě působí. Nejde přistupovat ke každému stejně a dát mu univerzální návod, stejně jako nejde univerzálně přistupovat ke všem lidem, kteří mají deprese. Proto pokud vám to nevyjde, nevěšte hlavu. Skoro nikomu to nevyšlo napoprvé, dokonce ani napodruhé. Často jsou za úspěchem měsíce nebo roky vytrvalého zkoušení a poznávání sebe sama. Pokud vám to nejde, tak zkrátka ještě neuzrál čas, některým lidem dokonce ani není astrální cestování souzeno a prostě ho nezvládnou nikdy. Není to ostuda, ani nic kvůli čemu bychom si měli připadat méněcenní. Je to prostě fakt, který je třeba přijmout a buď se s tím snažit něco udělat, nebo se z toho poučit.

Doufám, že vám článek v něčem pomohl. Pokud máte k tématu nějaké dotazy, nebojte se zeptat. Pokud to bude v mých silách, tak vám ráda odpovím :).

8 thoughts on “Astrální cestování: Návod”

  1. Mohu se zeptat kde najdu kvalitní atlantský prsten? Vůbec nevím kde koupit, je dost eshopů s nimi ale nevím. Vím ,že nesmí být uzavřený to ano. 🙂 Nějaký tip?

    1. Jestli jsi z Brna nebo máš občas tudy cestu, tak doporučuji navštívit obchod Světluška, mají tam několik druhů, ale jen jeden je zcela správný, ty ostatní jsou sice taky otevřené, ale mají špatné poměry toho znaku. Ten správný je takový velký v měděné barvě. Je sice masivní, ale kupodivu vypadá na ruce moc dobře (mám hrozně malinkou ruku). Jinak na e-shopu myslím, že je to tento: http://spiritobchod.cz/amulety-a-talismany/prsten-atlantidanu-17-mm-379.html

      Já si s ním i mockrát myla ruce a po čase mi začal místy zlátnout, což se mi ale taky moc líbí, takže mi to nevadí :).

  2. U mě to probíhá v těchto fázích:

    1. Vysoký stupeň relaxace, přes který se dostanu na hranici ochrnutí, kdy nemohu pohnout třeba rukou, či nohou apod.

    2. Dostávám se na hranici mezi bděním a spánkem.

    3. Přicházejí vibrace, které mi začínají procházet tělem – vibrace se stále více stupňují.

    4. Začíná mi hučet v uších – hučení opět nabývá velkých intenzit ( slyšeno jako nějaký silný mořský příboj u kterého stojím)

    5. Začínám se propadat – je to celkem nepříjemná fáze, přes kterou jsem se nikdy nedostal, protože…

    6. dostanu strach – a tím se dokonale uzavřu dalšímu postupu. 5. fáze je pro mne osobně skutečně nepříjemná.

    Poznámka: Co se týká prvního stádia, tedy oné hluboké relaxace, při níž mi začíná ochrnovat tělo, hodně mi pomáhalo cvičení vědomého poslechu speciální hudby. Cvičil jsem pravidelně mezi 23 – 24 hodinou noční. Potom jsem hudbu zastavil a snažil se dosáhnout hranice mezi bděním a spánkem. Pokrok se dostavil asi po 1 – 2. měsících upřímného a vytrvalého cvičení. Takže určitě to nebude ze dne na den. Musíte tomu věnovat jistou snahu a vytrvalost toho dosáhnout. Pokud budete hodně upřímní, podaří se vám to. Už jsem to mnoho let nezkoušel – možná zase začnu.

    Mým problémem není dosáhnout oněch prvních čtyř stádií. Mým problémem je překonat 5. stupeň, přes který se mi ještě nikdy nepodařilo přehoupnout. Nedokážu překonat ten strach. Nevím proč je to pro mne tak těžké, ale ten pátý stupeň je pro mne nesmírně nepříjemný. Pokud jste někdo překonali právě tento stupeň, budu rád za každou radu.

    1. Mně zase dlouho trvalo zvyknout si na ty vibrace, vždycky jsem dostala strach právě u nich, ale ne takový, abych se před tím uzavřela. Protože než mám epileptický záchvat, tak cítím stejné vibrace, takže u mě to bylo s touto zkušeností spojené, ale díky astrálnímu cestování jsem se naučila trochu ovládat i tu epilepsii a lépe to vycítit. Ty strachy z jednotlivých fází jsou strašně individuální a možná to máš spojené s nějakým prožitkem z dětství třeba? Ten pocit že padám mi nikdy moc nevadil, já si totiž vždycky řekla, že jsem něco jako Alenka v Kraji divů a padám tou králičí norou a i když je to nepříjemné, tak Alenka taky nakonec dopadla dobře a neublížila si. Prostě jsem tomu věřila, že všechno dopadne dobře a tak jak má. A vždycky jsem naprosto intenzivně věřila andělům, že by nedopustili aby se mi stalo něco zlého a jestli jo, tak se to stane tak jako tak a já s tím nic nenadělám. Byla jsem vždycky tady těm věcem tak nějak úplně odevzdaná a neměla jsem strach z ničeho.

  3. Je pro mě dost zajímavé když občas narazím na článek o astrálním cestování a vždycky jsem zvědavá co přesně za něj ostatní považují.. Sama jsem v dětství prožívala něco, o čem mi každý komu jsem o tom pověděla tvrdil že jsem astrálně cestovala. Přitom o ničem takovém jsem neměla nejmenší tušení.

    Probíhalo to ale trošku jinak a vždycky jsem při tom současně spala:
    Když jsem usínala (šlo mi to jen vleže na zádech), přemýšlela jsem chvíli nad svým tělem, ale byla jsem tak uvolněná a nehýbala jsem se, že jsem po chvíli ztratila smysl o tom v jaké poloze ležím, kde mám ruce atd.. pak jsem cítila jak se pomalu začínám nadnášet (znovu jsem „cítila“ své tělo, ale bylo lehké a zvedalo se do vzduchu). No a pak už jsem se mohla vznést a létat celou noc. Když jsem se pak ráno vrátila tam kde jsem ležela do svého těla, vzbudil mě ten pocit když jsem do sebe „zapadla“, ale to už bylo až ráno.

    Oproti normálním snům tam bylo několik rozdílů – hlavně teda že všechno kolem mě bylo reálné – náš byt, celý panelák, chodby i venku (létala jsem i dál), nic se nelišilo od skutečnosti (jiné sny jsou spíš chaotické, mění se v nich postavy, prostředí). A pak věc, kvůli které jsem to dělala – to LÍTÁNÍ, které v žádném jiném snu nešlo a tady bylo naprosto úžasné – když jsem letěla směrem dolů, cítila jsem jak mě šimrá v žaludku (jako na kolotoči). Prostě super zážitek.. takže jsem si tyhle „sny“ jako malá často navozovala, protože mě prostě bavily. 😀

    No a jak jsem vyrostla tak se mi přestalo dařit se do tohodle stavu uvést, prostě už to nejde. Dokonce jsem už někde četla že astrálně cestovat jde spíš dětem, protože dospělí mají plnou hlavu různých myšlenek, starostí a nedokážou se od toho na 100% odpoutat. Dlouho jsem to sice nezkoušela, ale když jsem jinde četla že je to prý hodně nebezpečné, tak už se i trochu bojím..

    1. Mně to astrální cestování jde teď už taky hůř, protože někdy pracuju fakt dlouho do noci, ještě jsem teď začala psát knížku, chodím spát pozdě a i když se mi povede hlavu vyprázdnit, tak mým úplně největším nepřítelem je únava – sotva lehnu, tak prostě usnu :D.

      A nebezpečné je přece všechno, i jízda vlakem – já mám od mala strach z dopravy, že třeba pojedu s někým v autě a nabouráme, že vlak vykolejí apod. Ale cestuju každý týden, takže mi prostě nezývá nic jiného, než do toho vlaku sednout a jet a nemyslet na špatné věci, co se můžou stát. Protože jak se říká – Kdo se bojí, nesmí do lesa. No jenže já do toho lesa musím, takže je strach luxus, který si dovolit nemůžu 😀 :).

      1. Nj, ještě jsem se o to párkrát pokoušela, ale nešlo to. Asi to zase někdy zkusím a sundám si u toho teda ty šperky 😀 no a s tím usnutím nevím, jako je pravda že už tehdy když jsem šla normálně spát tak jsem normálně usla, ale tohle jsem se snažila si navodit.. ale jak říkám, pak to probíhalo většinou i celou noc a vzbudila jsem se normálně ráno když jsem z letu lehla zpátky do postele.

        Akorát si nepamatuju jak jsem na to přišla, poprvé to ale asi bylo nějak úplně nevědomky když jsem ležela a nemohla usnout, ale jenom jsem tak přemýšlela nebo se snažila zklidnit a usnout.

        1. Mně se to dělo takto samovolně dřív skoro každou noc, jenomže teď spím málo a tvrději a tak to tělo nemá energii na astrální cestování, ale jinak se mi to děje takto spontánně i teď, ale jen když jdu prostě spát brzo a spím těch sedm nebo osm hodin, jenže já často spím třeba čtyři hodiny, pak pět, pak zase těch sedm, pak zase čtyři… tak furt dokola. Ty šperky fakt sundej, ony to blokují, takže to pak nejde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.