Rozhodla jsem se, že budu na tento blog psát nejen články na téma esoterické, ale i články osobnější. Sice pak nebude mít blog jednotné téma, ale mně přijde fajn psát i články, ve kterých budete mít šanci víc poznat mě samotnou, mou osobnost, a taky zjistíte, že jedinou mojí starostí nejsou jen duchaplné rozhovory s anděly a vílami, ale že jsem pořád jen člověk, jako každý jiný. Dělám to proto, že mě sice strašně moc těší množství e-mailů a taky zpráv na Instagramu, ale mám pocit, že ke mně víc než půlka lidí vzhlíží jako k božské modle, tedy alespoň podle toho, jakým stylem mi spousta z vás píše. A to já nechci. Jsem strašně vděčná za každý mail a zprávu, která mi od vás přijde, ale byla bych mnohem vděčnější, kdyby se nesly v normálním a kamarádském duchu. Protože pak je spousta z vás překvapená, když zjistí, že nejsem člověk, co by doma pálil vonné tyčinky a meditoval, ale dělám takové ty normální a ztřeštěné věci, co lidi dělaj. A co lidi tak normálně dělaj? Třeba plánujou svatbu. A o tom bude dnešní článek.

Svatbu jsme s přítelem začali plánovat zcela vážně před pár měsíci. A můžu vám říct, že je to teda pěkný cirkus. Já jsem člověk se smyslem pro humor, ale v určitých chvílích ten smích přechází i mě a spíš mi už tečou slzy. Smutku, ne smíchu. Celé to začalo tím, že fotograf, kterého jsme chtěli, je extrémně vytížený a má čas jedině v září. Příštího roku. Takže jsme se dohodli, že se svatba bude konat až v září příštího roku. Jelikož i mí nejlepší kamarádi jsou velmi vytížení a navíc většina z nich žije v zahraničí, rozhodla jsem se jim oznámit termín už rok dopředu. Aby si jako udělali v kalendáři velké červené kolečko a k tomu poznámku, že bude moje svatba, takže musí za každou cenu přijít. I kdyby mělo jejich letadlo spadnout nad oceánem, tak je to v případě jejich přežití neomlouvá a pěkně zbytek cesty doplavou. Pak bylo třeba oslovit svědky. Zde začaly všechny problémy, a to jak ze strany nevěsty, tak ze strany ženicha. A pak to všechno už jen pokračovalo:

  • Nevěsta má strach, že když osloví jednu kamarádku aby jí dělala svědka, tak se zbylé naštvou a na svatbu nepřijdou.
  • Ženich nemá kamarády, nemá tedy ani svědka. Musí si do svatby nějaké kamarády udělat.
  • Nevěsta nakonec jakožto svědka oslovila kamarádku Leu (která chtěla ale nějaký pseudonym a nemohla se rozhodnout, zda se jí víc líbí Hříva nebo Žizel, takže jí budeme říkat Hříva Žizel), která se vyznačuje svou lehkomyslností, živí ji práce v nočním klubu, je to metalistka, dříve imrvére v lihu, a s velkým počtem známostí, které se vyznačovaly sexuálním harašením. Je to ale moc dobrá kamarádka, která nevěstu vždy podpořila v klíčových okamžicích života – například když spolu seděly v Mekáči a jedly hranolky namočené do McFlurryho.
  • Ženich si nakonec jako svědka vybral kamaráda Šneka, který se vyznačuje tím, že se všem ve svém okolí snažil vnutit skvělé finanční plány a chtěl se starat o finance ostatních. Šnek taky chodí s ženichem do posilovny. Ale dle informací nevěsty se spolu vlastně moc nebaví. Ženich se totiž s nikým moc nebaví.
  • Nevěstě píše kamarádka Barča a oznamuje jí, že je ráda že nebude dělat svědka ona, protože takový svědek má spoustu povinností a ona si není jistá, jestli by to zvládla. Nevěsta netušila, že má svědek nějaké povinnosti, a tak zadává do Googlu „povinnosti svatebního svědka“, nervózně si kousajíc ret. Když nevěstě vyjedou výsledky a ona si pročítá povinnosti svědka a uvědomí si, že si pro tohle vybrala lehkomyslnou kamarádku pracující v nočním klubu, která ani neví kde má občanku, orosí se až na zadnici a musí si dát panáka. Seznam povinností posílá Hřívě Žizel a pošle ho i ženichovi, protože se začíná obávat, že se výběr svědků možná úplně nepovedl.
  • Ukázalo se, že ženich taky nevěděl, že má svědek nějaké povinnosti. Narozdíl od nevěsty si je ale svým výběrem naprosto jistý. Ženich totiž nemá jiné kamarády, mezi kterýma by mohl volit. Kromě Šneka už zbýval jen podmáznutý náhodný kolemjdoucí.
  • Nevěstě píše po pár dnech další kamarádka, která se taky jmenuje Barča, ale je to zase jiná Barča. Nadšeně nevěstě navrhuje schůzku u kafe, u které dopodrobna proberou veškeré podrobnosti – jaké bude mít šaty, jaký bude dort. Nevěsta zmateně reaguje větou: „Dort? Ten tam taky musí být?“ a Barča odpovídá: „No samozřejmě! Jestli nebude dort, tak nikam nejdu.“.
  • Nevěsta už rok dopředu panikaří. Ukázalo se, že o svatbách nic neví, protože doposud byla pouze na dvou svatbách a dvou pohřbech. Skóre je tedy vyrovnané a nevěsta má ve všem trochu guláš. Píše Hřívě Žizel, zmatkuje a neví, co bude dělat. Hříva Žizel ji uklidňuje větou, že se o vše postará a ať se nebojí. Výběr svědka se ukázal jako zcela znamenitý a Hříva Žizel nevěstu ujišťuje, že si vezme do parády i družičky. Nevěstu by to moc potěšilo. Ale nevěsta nemá družičky. Ona totiž nevěděla, že má nějaké mít.

–Pokračování příště–

Určitě se v komentářích podělte o své zážitky ze svateb, pokud nějaké máte, ať už jako nevěsta či ženich, nebo jako hosté!

7 thoughts on “Trable se svatbou: 1. díl”

  1. Tak jsem ve velice podobne situaci. Za rok plánujeme taky svatbu. Můj svědek byla moje „nejlepší“ přítelkyně vše plánovala ale naše kamarádství už není. No takže už sem přestala na čas plánovat a v ničem se nevyznám 😀 rezignuji!

    1. Soucítím s tebou, já mám zážitků už na druhý díl článku a po tom všem začínám uvažovat o obřadu pouze ve dvou se svědkama :/.

  2. Fellien , z celého srdce Ti a tvému milému přeji krásnou svatbu.
    Tvoříte tím krásný svět nejen pro sebe. Je nádherně na světě, kde se lidé mají rádi a chtějí svoji lásku budovat dál z hloubi duše a dál.
    Budovat něco tak krásného, jako je manželství totiž znamená, že již jste na dost vysoké úrovni poznání sebe sama a že se chcete posunout dál k tvorbě něčeho většího a krásnějšího, co dovede jen upřímným manželstvím zpevněná láska dvou lidí.
    Na takových základech se dají stavět zázračné věci, které pak lidé obdivují.

    Z lásky vznikla ta nejkrásnější umělecká díla, architektonické stavby, vědecké objevy a památky pro generace.

    Ať vaše spolupráce roste a sílí.

    1. Moc děkujeme! My jsme spolu už šest let a už jsme si prošli vším možným a jsem za to hrozně ráda, i za všechny ty překážky co nás potkaly. Asi jsme jedni z mála, jejichž vztah to spíš upevnilo. A všichni nám už od střední říkali, že nám to nevydrží. A všechny ty lidi jsme přesvědčili o opaku :). Přišlo mi ale vždycky líto, že ti lidi kolem nás nevěřili, že spolu vydržíme, často nás i naše rodiny nabádali, ať „vyzkoušíme“ víc různých partnerů a ujasníme si co chceme. Přišlo mi to smutné, jakoby lidi v dnešní době už nevěřili na lásku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.