Je načase jít s pravdou ven.

Ano. Jsem čarodějnice.

Nikdy to nikde nevykládám. Proč? Protože když někomu řeknete, že jste čarodějnice, automaticky se mu v hlavě zobrazí výjev, kdy stojíte uprostřed lesa v plášti nad zvířecí mrtvolou položenou na oltáři a pijete z magického kalichu krev zvířete. To já ale nedělám. A nedělám ani podobné nesmysle.

V tomto článku bych vám ráda popsala mé zkušenosti a začátky s magií a čarodějnictvím, ale než se k tomu dostanu, ráda bych vám zde popsala, co jako čarodějnictví vnímám já a povíme si i něco o bílé a černé magii.

Nejdřív bych začala tou magií. Spousta pramenů rozděluje magii na dva směry – na bílou magii (tedy tu dobrou a prospěšnou, konstruktivní) a černou magii (destruktivní, sloužící ďáblu, temné praktiky a krvavé rituály). Spousta novodobých čarodějnic vám řekne, že provádí bílou magii, kterou nikomu neubližují. Já vám povím tajemství, chcete?

Nic jako bílá magie neexistuje.

Magii nemůžeme rozdělit na bílou a černou, na dobrou a špatnou. Nejde to. Ve všem je dualita a jedno nemůže existovat bez druhého. Takže nemůžete říct že praktikujete bílou magii. Navíc většina lidí řadí i do té „bílé magie“ úkony a rituály, které by tam rozhodně dle popisu bílé magie spadat neměly. Velmi často se totiž v oblasti domělé bílé magie setkáváme i s něčím tak banálním, jako je kouzlo lásky. Kouzlo lásky není nic než maření svobodné vůle. A to má do bílé magie rozhodně dost daleko.

Jak to tedy je? Jak tedy rozlišit a pojmenovat druh magie, kterou praktikujete? Řeknu vám to asi tak:

Ne vše se dá pojmenovat a vyjádřit slovy.

Nemusíte to nijak nazývat, abyste věděli, co máte cítit jako dobré a špatné. Důležité je v první řadě cítit co je to dobré a co špatné a podle toho se můžete nazývat buď dobrým, nebo špatným čarodějem. Každé kouzlo je dobré i špatné zároveň, je tedy neutrální. A to, jakým to dané kouzlo ve výsledku bude, o tom rozhodne charakter člověka, který kouzlo provádí, a účel, k jakému má kouzlo sloužit.

Další věcí je, že je rozdíl mezi pojmy čaroděj, mág, a zaklínač. Já sice v úvodu článku o sobě napsala, že jsem čarodějnice, ve skutečnosti jsem ale zaklínač. Čarodějnicí se nazývám před blízkými jen proto, abych pak nemusela dlouze vysvětlovat rozdíly mezi jednotlivými pojmy. Ale nyní vám rozdíly mezi jednotlivými pojmy vysvětlím a od této chvíle se tedy budu nazývat zaklínačem. To jen aby v tom bylo jasno a vy jste to neměli domotané.

Čarodějnicí či čarodějem se může stát prakticky kdokoli, kdo k tomu má vztah. Taková čarodějnice se skvěle orientuje v bylinkách, pomocí kterých umí léčit nemoci. Má hluboké pouto se zemí a přírodou. A dělá taková ta běžná kouzla – na úspěch, pro štěstí, na lásku, na bezpečný domov. Ovládá základy ochrany proti nižším bytostem a zná význám základních symbolů typu pentagram, triquetra apod. Čarodějnicí nebo čarodějem se může stát opravdu úplně kdokoli, kdo se tak rozhodne. Nezřídka souvisí čarodějnictví i s náboženstvími, ale nemusí tomu tak být. Abych uvedla příklad – Wicca je druh náboženství. Ale ne každý čaroděj musí být wiccan. To znamená, že to že jste čaroděj vás absolutně nezavazuje k povinnosti uctívat nějaké bohy a přinášet jim oběti. Můžete být klidně čaroděj, co zároveň věří v Ježíše. Ale neříkejte to před křesťany…

Mág je vyšším stupněm čaroděje. Umí všechny věci co čarodějnice, ale k tomu ovládá i lektvary. Umí pracovat s bylinami velice citlivě a tak, že z nich vyrábí léčivé lektvary, ale vyrábí i jiné typy lektvarů. Mágové se zkrátka k tomu všemu ještě dost vyžívají v alchymii. Mágem se rovněž můžete v průběhu života stát, ale vyžaduje to už určité předpoklady a nadání.

Zaklínač je něco poněkud jiného. Zaklínačem se nemůžete stát, zaklínačem se člověk může pouze narodit. Zaklínači rovněž obvykle znají bylinky a všechny ty věci co čarodějové, ale celé to vyplývá pouze z jejich vedlejších zájmů. Kromě toho, že mají zaklínači stejně jako čarodějové hluboké pouto a spojení s přírodou, dokážou vytvořit spojení i s čímkoli jiným. Na přítomnost zaklínače nezřídka reaguje i elektronika a jiné věci. V jiných lidech umí doslova číst, můžou ovládat jejich myšlenky a díky tomu s lidmi manipulovat. Mají přirozený dar léčit zranění a nemoci, obvykle se i rychleji uzdravují než ostatní lidé. Nemoci ale neléčí pomocí bylinek, ale pomocí své vlastní vnitřní síly, se kterou se narodili. Zaklínačů je na světě mnohem, mnohem méně než běžných čarodějů, už jen proto, že se tyto schopnosti často dědí a takových rodin není moc. Navíc se nemusí schopnosti dědit přímo, ale mohou přeskočit třeba rodiče a pak se dědí od prarodičů. Co je pro zaklínače typické je to, že každý má jiné schopnosti a vyniká v jiných věcech – jeden zaklínač může ovládat počasí, jiný ovládá elektroniku, další vidí jemnohmotné bytosti a někdo jiný může ovládat telekinezi nebo hydrokinezi apod. Každý zaklínač má schopností více, ale vždy je tu jedna schopnost, ve které vyniká více než jiní. U mě například extrémně vyniká schopnost vidět jemnohmotné bytosti a komunikovat s nimi, ale mimo to dokážu i jiné věci, ale tam moje nadání není až tak silné.

Zaklínači jsou pro systém extrémně nežádoucí právě díky tomu, že neustále maří snahy systému plně ovládat a řídit. Proto se je systém snaží neustále zničit. Já už jsem během svého života mohla být tolikrát mrtvá, že bych se snad už mohla zapsat i do knihy rekordů. Ve výčtu toho, co všechno mě už mohlo zabít vyniká především zemětřesení v Chorvatsku které jsem zažila dvakrát, pak mě málem přejela loď (ano, opravdu. Loď. A nikdo ji neřídil, jen tak mimochodem.), chtěli mě upálit v Itálii, málem mi spadl na hlavu kus stromu na hřbitově (ale že by ta lékařská zpráva vypadala vtipně – příčina smrti: návštěva hřbitova), a to do toho všeho nepočítám epileptické záchvaty a dobu, kdy jsem byla profesionální zaříkávač duchů a démonů. Pořád jen čekám, když přijde něco ještě kurioznějšího. Mohla bych se třeba utopit v kuřecí polévce nebo tak… Zkrátka je to furt něco. Takové ty zvláštní „náhody“. Já ale nevěřím, že existuje něco jako náhody.

Rozhodla jsem se na vaše žádosti publikovat více článků tohoto typu, přijdou další články na téma čarodějnictví a magie, podělím se i o některá kouzla která jsem používala dřív a která mi pomáhala, budu se více věnovat mým podivným a magickým zážitkům ze života a přijde i nějaká duchařina a články o démonech. Ale nebojte, v mezičase budu stále publikovat i články o těch normálních věcech, se kterými se potýká každý běžný člověk, takže se zase nemusíte bát, že se to tu změní na nějaké čarodějnické doupě :). Kdyžtak dejte vědět zase na mail, co by vás tak zajímalo nejvíc, nebo napište do komentářů :).

12 thoughts on “Čarodějnictví: Úvod”

  1. To je strašně zajímavé. Zajímalo by mě k tomu víc – mají „čarodějové“ nějaké srazy, kam chodí? Chodila jsi v minulosti na nějaké srazy? A napiš víc svých příběhů!

    1. Jooo já jsem chodila s kamarádkou zaklínačkou na srazy do čajovny :D. Na žádné takové srazy jsem nechodila. Čarodějové mívají různé seance v rámci různých kovenů a dalších společenství, ale zaklínači se nijak nesrocují do skupin, prostě jsme jenom lidé s vrozenými schopnostmi a na srazy chodíme normálně ven s našimi kamarády jako jiní lidi :). Většina z těch různých srazů čarodějů se zakládá na náboženstvích a rituálech. Ani se nedá tvrdit, že by všichni čarodějové na takové srazy chodili. Příběhy budou :).

  2. Dobrý den, pokud neznáte Noiru, doporučila bych Vam počist si jeji članky. Mela sveho casu velmi zajimave clanky na svych webovkach. Cely jeji vyvoj je velice zajimavy. Na youtube ma i svoji zpoveď. Byla by to pro Vás inspirace. Miriam

  3. Výborný článek. Máš nějaké další zaklínače kolem sebe? Někdy by bylo vážně dobré mít něco jako srazy ale neprosazovat to přes FB třeba to by tam pak mohl přijít každý. Bylo by fajn najít víc takový lidí. Asi nejsou třeba seznamky čarodějů 😀

    1. Děkuji! 🙂 Mám jen jednu kamarádku, která je taky zaklínač, ale víc takových lidí okolo sebe nemám, je to opravdu velká vzácnost potkat někoho takového. A seznamky čarodějů nejsou, za to jsem ale kdysi moooc dávno našla nějaký komunitní server pro upíry a upírskou seznamku, fakt :D. Bylo to něco jako je teď fb ale fakt čistě pro upíry a já si tam tenkrát ze srandy taky založila profil. Od té doby si na to sem tam vzpomenu a mockrát jsem se už snažila ten web najít znovu, ale nemůžu si absolutně vybavit adresu ani název :(.

      1. To ti závidím ,že máš aspon kamarádku stejnou jako ty dá se říci. Já nejsem moc společenský typ ale rodiče, sestra a můj přítel tak o takových věcech vědí a jsem ráda ,že tomu věří a ví ,že to vše je. Tak nějak je vedu ke všemu já. Ale mrzí mě že dnešní společnost je taková jaká je a mnoho lidí by se jen nad takovými věcmi zasmálo.
        Když jsi psala o tom „fb“ pro upíry tak já vím co myslíš ! 😀 Ale to bylo asi tak před 5 lety možná víc co jsem tam byla a nevím jak se to jmenuje. 😀 pěkný

        1. Jo, to už je fakt dlouho, já si tam zakládala profil tak před osmi lety i víc :D. Taky nejsem moc společenský tvor. A navíc v mé rodině na tyhle věci nevěří skoro nikdo. Mamka mi vždycky říká: „To máš z toho, že chlastáš.“ A když jí řeknu, že já ale nepiju, tak mi řekne: „Tak to máš z toho, že nechlastáš!“ 😀

    1. Tak jsem ráda, že se to alespoň zajímavě čte, když už nic :D. Já tohleto už beru jako holá fakta a vím že je to pravda, ale absolutně nechci nikoho nutit, aby tomu věřil, pokud nechce :). Já razím názor, že člověk nemůže začít věřit na základě toho, že mu někdo jiný něco říká a přesvědčuje ho k tomu, člověk si na to musí prostě tak nějak sám přijít a udělat názor. Mám mezi sebou i spoustu kamarádů co na tyhle věci nevěří, i v mé rodině tomu většina lidí nevěří, přesto jsem zrovna v tomto směru neměla nikdy s nikým problém :). Děkuji za upřímný názor!

  4. To je strašně zajímavý článek a téma 🙂 Chtěla bych se někdy v budoucnu stát čarodějkou, ale to bude plno práce 😀 ale být zaklínač, to musí být teprve něco 😀

    1. No to je fakt něco… ani v T-mobile nic nevyřídíš, protože kam přijdu, tam kolabuje elektronika a vypadává systém :D. Často se nemůžu ani nikomu dovolat a když jsem venku za tmy nervózní, tak ještě pozhasínají lampy :D. A všude vidím nějaké mrtvé lidi. Cool :D. Ale jo, jsem za to ráda a vážím si toho hodně :).

      A být čarodějkou je sice práce, ale když tě to chytne, tak je z toho vlastně velký koníček a jako práce ti to už nepřijde :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.