Vážím si svých čtenářů, úplně všech, včetně těch, kteří mě někdy štvou (viz https://www.instagram.com/p/BX-ln1AArrq/?taken-by=fellienfairy). Ale i přesto jsem se rozhodla napsat článek o tom, co mě nejvíce štve na některých lidech, kteří mi píšou. Protože jsem člověk až moc upřímný, připadá mi fér být upřímná a otevřená i v tomto ohledu.

Jestli budete číst tento článek a říkat si: „A kurňa, nemyslela tím Fellien zrovna třeba mě?“ tak vám zrovna odpovím – pokud jsem vám někdy přímo nenapsala, že mi na vás něco vadí, nebo jsem se vám nepřestala ozývat, pak se vás to rozhodně netýká a můžete být klidní :). Já jsem totiž opravdu člověk upřímný a když mi na někom něco vadí, buďto mu to napíšu, nebo toho člověka začnu ignorovat pokud vím, že s ním nebude rozumná řeč a nemá smysl na něj plýtvat svou energií. A teď už přejděme k jádru pudla.

Někdy si říkám, že jsem asi až moc normální. Mám blog o vílách, andělech, démonech a dalších bytostech, přesto si sama mnohdy připadám příčetnější, než někteří lidé, kteří mi píšou. Naštěstí mi píšou většinou fakt skvělí lidé, kteří se se mnou normálně baví a já s nimi. Takoví lidé jsou pro mě neuvěřitelně cenní a já jim ráda odpovídám na zprávy, i když přijdu v deset večer utahaná domů, i když už nemám na nic a na nikoho náladu, přesto si přečtu nějakou milou zprávu a ráda odpovím. Je jedno, kolik je hodin, jestli je svátek nebo ne. A je úplně jedno, jestli je to nějaká prosba o pomoc, nebo jen přátelský e-mail, kde se mě zeptáte, jak jde život. Dělá mi to radost, protože máte zájem, hrozně mě to těší a lichotí mi to.

A pak jsou tu lidi, kteří když mi napíšou, tak si říkám doslova a do písmene:

„Do prdele mám ja tohle zapotřebí?“

Za dobu co vedu tento blog jsem se zatím nesetkala s nějakou vyloženě negativní reakcí, ani jsem se nesetkala s tím, že by mi někdo nadával nebo mě hatoval (ale ono to beztak ještě přijde). Jde o to, že mi někteří lidé píšou zprávy, které mě zvládnou urazit (a to nejsem moc urážlivý tvor) a to tu zprávu ještě ani třeba nemám dočtenou do konce. Nebo jsou ty zprávy zase tak totálně šáhlé, že si říkám „Proč jsou moji čtenáři takoví magoři?“ (opět podotýkám, že se to týká pouze těch, kteří mě fakt štvou a dala jsem jim to už patřičně najevo). Může vám psát denně klidně sto lidí jak máte super blog, nebo vám jen psát jiné milé zprávy, ale když vám pak tři dny po sobě dojde nějaká šáhlá zpráva, tak si nemůžete prostě pomoct, ale říkáte si:

„Když mi na blog chodí magoři, tak to jsem asi taky magor když je přitahuju, ne? Co to ten můj blog přitahuje za divná individua? Nemám to radši celé prostě zrušit, vykašlat se na to, a založit si blog o něčem úplně jiném?“

Díky tomu, že vidím celý život jemnohmotné bytosti a někdy si jen tak popovídám s někým, kdo už je třicet let po smrti, tak jsem si celý život připadala já jako mimoň. Ale díky některým lidem vím, že mimoň nejsem. Že jsem vlastně úplně normální. A možná až moc, protože nedokážu pochopit některé vaše mimoňské zprávy.

Takže pokud chcete, abych vám vůbec odpovídala, dodržujte prosím tyto zásady:

  1. Když už chcete, abych si dala tu práci a věnovala svůj čas tomu, že vám pomůžu zadarmo vyřešit váš problém, tak si prosím dejte taky práci, aby se dalo přečíst to, co mi píšete. Každý dělá někdy hrubky, člověk píše ve spěchu, je to pochopitelné. Ale do háje, dělejte aspoň na konci věty tečku, nebo teda alespoň velké písmeno na začátku další věty, abych vůbec dovedla rozklíčovat, co mi to vlastně píšete. Nebo dělejte mezery mezi slovy. To samozřejmě ale nestačí k tomu, abych o vás měla dobré mínění, to jen stačí k tomu, abych rozšifrovala co po mně vlastně chcete. Kdyby mi takto psal žák první nebo druhé třídy na základní škole, pak je to ještě pochopitelné. Ale pokud toto zvládne vyplodit žena které je 55, tak ať už to ode mě zní jakkoli hnusně, není se čemu divit, že jste celý život neměla ani pořádnou práci. Naučte se pravopis a práce se vám bude shánět líp.
  2. Zeptejte se mě jak se zbavit prokletí teprve tehdy, až budete opravdu prokletí. To, že nemůžete sehnat práci nejspíš souvisí jak vidno s tím vaším pravopisem a to, že máte problémy s dcerou znamená prostě jen to, že máte problémy s dcerou. To neznamená, že jste prokletí. Zas nehledejte za každým prdem něco duchovního.
  3. Pro všechny pány hromadná odpověď: NE! Nepůjdu s vámi na kafe, protože mám přítele, a protože s vámi nikam nechci. Protože jsem byla nějakým způsobem vychovaná a princip spočíval v tom, že se slušná ženská prostě netahá s úplně cizími chlapy po venku a nerandí s nimi, obzvlášť když má před svatbou. A to neznamená, že mě můj přítel utlačuje, že jsem omezovaná žena a že mi zakazuje někam chodit. Já prostě s vámi nikam jít nechci! Nehledě k tomu, že tohle není internetová seznamka. Tohle je můj blog o mém životě, o esoterice a magii… A je mi úplně jedno, že mezi jinými páry to chodí tak, že se ženy tahají po venku i s jinými muži. Taky se podívejte na rozvodovost v dnešní době. Já jsem naproti tomu se svým partnerem od mých 17 let. To jako argument stačí, řekla bych.
  4. Nepište mi zprávy, jejichž podstatou je jen nekompromisní poučování mé osoby. Já si ráda vyslechnu něčí zkušenosti a rady, ale když radu potřebuju, tak se zeptám. Tak mi prosím nedávejte rady, na které jsem se vás neptala. Nepište mi nekompromisní příkazy o tom, co si mám přečíst, ani koho mám mít jako svůj vzor jen proto, že Maruna z prasečáku říkala, že ta knížka a její autorka jsou prostě nej. Takže logicky musí být nej a já je taky musím považovat za nej, jinak přestanete sledovat mé stránky. No tak přestaňte, co já s tím? Jestli je vaše přízeň podmíněná tím, že musím přečíst to a to a zákonitě to považovat za nejlepší, tak mi věřte, že přijít o čtenáře jako jste vy pro mě nebude opravdu žádná ztráta. Mě nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě.
  5. Pište mi normálně. Nepište mi zprávy, v jejichž prvním odstavci je pojednání o mé moudrosti, velikosti a skvělosti. Já si ráda přečtu pochvalu, ale nejsem císař Nero, abych vyžadovala absolutisticky neustálé velebení mé osoby. Vy mi někteří píšete, jak kdybych snad byla nějaký polobůh a mě je to opravdu nepříjemné. Nemám ráda vyvyšování se nad ostatní lidi obecně a když mi někdo napíše zprávu, kde je čtvrt strany A4 o tom, jak jsem úžasná a velkolepá, tak mě napadne, že jste asi něco jako Gríma Červivec. Mé zkušenosti ze života mi říkají, že za každým řiťolezectvím je nějaké zkažené jádro. Protože normální člověk nemá takovou potřebu zavděčovat se ostatním a ještě tak nešťastným způsobem.
  6. Smiřte se s tím, že nevím všechno. Nevím jaké pohlaví bude mít dítě, které bude počato třeba za deset let, nevím ani jestli se vám vyléčí blízký člověk z rakoviny. Tak se mě na podobné otázky ani neptejte. Nebo se klidně zeptejte, ale v tom případě se smiřte s odpovědí typu „Lituji, ale v tomto vám nepomůžu…“.
  7. Nediktujte mi jak mám vypadat jako duchovní člověk. Ano, já si lakuju nehty, nechodím oblékaná v éterickém oblečení a většinu času nosím kecky. To, že je někdo duchovním neurčuje to, co má na sobě, ale jak smýšlí o sobě a svém okolí. Nevnucujte mi přírodní kosmetiku, nevnucujte mi veganství. To, že někdo nejí zvířátka z něj nedělá duchovnějšího člověka. To prostě jen znamená, že nejí zvířátka. Opravdu nebudu celý život živa pouze z kořínků jen proto, abych vzbudila dojem vysoce duchovního člověka. Já jsem holka z Moravy. Vyrostla jsem na špeku a frgálech. A to si pište, že když na ten frgál nebo slaninu dostanu chuť, tak si je prostě dám.

Vidíte? Z toho co jsem zde v bodech napsala musí být patrné, že jsem prostě člověk, který je normální. A protože už jsem měla jednu dobu z některých zpráv fakt depku, založila jsem si ještě jeden blog, kde si od toho všeho odpočívám a vše tak nějak ventiluju a je mi příjemněji. Je to knižní blog na adrese https://marbets.wordpress.com/  (pokud by byl někdo zvědavý).

A to je tak nějak vše, co mi leželo na srdci. Zcela upřímný článek, který jsem psala ve stavu vnitřního zdeptání z některých vašich zpráv, takže pevně doufám a věřím, že mi jeho rázovitost odpustíte. I já jsem prostě jen člověk a mám někdy blbé dny.

16 thoughts on “Asi jsem až moc normální”

  1. Verím, že jediný posahany človek, koment, správa či odkaz dokáže znechutiť deň rýchlejšie, ako sto úsmevov a komplimentov za minútu. Bohužiaľ, magori idioti a blázni sa voľne pohybujú medzi nami a ja si niekedy pokladám otázku, či ťa sibnuta tu nie som ja. Práca s ľuďmi má však naučila obrniť sa proti negatívnej energií a to čo má predtým stiahlo z tej mojej dávky energie a odrovnalo na celý deň, už dnes mi ublížiť nemôže. Naučila som sa uzemnovat. Ja viem čo je veľa to je moc a aj ten najväčší optimista a flegmatik občas vystrelí do vzduchu. Vyventilovat sa musíme 😁.
    Výborný článok ale asi ťa nepoteším keď ti poviem že práve tí idioti si tento článok neprečítajú, nepochopia, odignoruju alebo si jednoducho povedia že však to nie je o mne. Ja som normálny.
    Ale i tak ti držím palce aby“pacientov“ ako ich familiárne voláme u nás v Paláci bolo čo najmenej, najlepšie vôbec.

    1. Děkuji! 🙂 Já se stále učím obrňovat a ještě mi to moc nejde, ale věřím, že se to taky časem naučím, protože když to porovnám s tím jak jsem si věci brala ze začátku, tak tam to zlepšení vidím :). Já právě doufám, že si to aspoň někteří ti magoři uvědomí, nebo mi alespoň ty svoje výlevy budou psát tak, abych poznala kde začíná a kde končí věta :D. Děkuju za komentář! 🙂

  2. Chápu tě, takové zprávy umí člověka naštvat a otrávit. Bohužel prostě esoterická témata přitahují magory, kteří nevědí, co by si vymysleli, nebo mám aspoň někdy ten pocit 😀 Ale pořád lepší než aby ti chodily nadávky, nebo jsi měla nějakého stalkera 😀 Hlavně doufám, že to tím nepřivolávám 😀

    1. Ale stalkera jsem už měla (pořád mám? Nevím, od doby co jsem se o něm jednou zmínila je ticho po pěšině 😀 ). Ale jinak si to taky říkám, že je to lepší než ty nadávky. Děkuju za komentář! 🙂

  3. Mám také blog, takže vím, o čem píšeš. Taky jsem se setkala s pár hejty. Mám kosmetický blog, kde pravidelně pořádám soutěže. No a neustále mi nějaký anonym píše, že je to podvod, že to vždy vyhraje nějaký profil, který jsem si založila sama a výhru tak „posílám“ sama sobě 🙂 nevím ani vlastně jestli mě to štve, spíš je to věc k smíchu a k popukání 🙂 někteří lidé by se nad sebou vážně museli zamyslet.

    1. Jé a ten blog je hezký, už se na něj dívám! 🙂 No s těmi soutěžemi – to je přesně ten důvod, proč já žádné nepořádám. Spolupracuju s Weledou a taky mi nabízeli, že bych mohla udělat na blogu soutěž, do které by věnovali produkty. Ale odmítla jsem to přesně z tohoto důvodu. V soutěži vyhrává většinou jeden člověk, nebo teda tři lidi když je to na místa, ale účastní se mnohem víc a ten zbytek je vždycky zklamaný nebo naštvaný. Jako udělat radost třem lidem je strašně hezké, ale když za to na tebe má být dalších X lidí naštvaných, tak to mi za to nestojí, to já těm lidem radši udělám radost jinak :D.

  4. Krásné a upřímné od srdce. Některé body mě pobavili jak jsi je popsala 😀 jací někteří čtenáři jsou. Člověk se celý život setkává s blbci. Musíme se naučit si to tak nebrát ale vím jaké to je kolikrát.
    Tak hodně štěstí s normálními „“ lidmi ! Snad nás je ještě dost.

  5. Tak to musíš mať veľké množstvo feedbacku, mne písali asi 2ja ľudia za tri roky a aj to boli veľmi príjemné konverzácie. Ono to bude možno tým, že u teba ľudia hľadajú aj pomoc a pod. ako uvádzaš aj sama. No, prajem pevné nervy do budúcna 🙂

    1. Mně píše dost lidí soukromé zprávy, protože mají třeba různé dotazy, nebo se mi svěřují i s osobními a intimními problémy a hledají rady. A troufám si tvrdit, že většina práce se odehrává právě tak nějak v pozadí tohoto blogu. Dnes mi přišlo asi 8 zpráv, včera a předevčírem nic, ale před tím zase třeba tři zprávy atd. Někdy se týden nikdo neozve a pak mám najednou třeba 6 nových zpráv a odpověď mi zabere i 30 minut, pokud jde o něco fakt vážného nebo náročného. Teď jsem si uvědomila, že skoro celý den pracuju s lidmi. A ještě jsem se z toho nezbláznila! Tak to je fajn! 😀 A moc děkuji, někdy jsou ty pevné nervy fakt potřeba :).

  6. I když příčina vzniku tohoto článku asi příliš k popukání nebyla, já se u čtení královsky bavila 😀 Milá Fellien, do budoucna přeju co nejmíň magorů a převahu normálních čtenářů 🙂 Jo a bod č. 1 nezní hnusně ani náhodou. Je to jen pojmenování reality, která se prostě některým špatně poslouchá.
    Bebe

  7. Přesně. Koukám, že ty negativní komentáře se snahou si na někom vyhnat ego se objevují úplně všude, i u „normálních“ lidí… Já si kvůli tomu založila rubriku pravidla a docela se mi ulevilo, když koukám, že se to děje i jinde. Internet je docela mocná zbraň v mnoha lidech ta zdánlivá anonymita prostě uvolňuje agresivní sklony… kdyby si radši našli jinou zábavu, tak by všem bylo líp.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.