Nerada to přiznávám, ale jsem. Jsem manipulátor jak vrata. A ačkoli je manipulátorství obecně vzato špatná vlastnost, já jsem se v průběhu života naučila vytěžit z toho co nejvíc dobrého a konstruktivního. A věřím, že určitá zdravá míra manipulace je klíč k úspěchu v životě.

Díky mým manipulátorským schopnostem jsem vždy:

  • získala brigádu, kterou jsem chtěla
  • získala jsem vždy byt, který jsem chtěla (a že při výběru budoucích nájemníků byly mé šance mnohdy míň než mizivé, oproti ostatním)
  • kamarádovi zvýšili plat poté, co jsem mu nadiktovala, co přesně má v práci říct a dala mu tipy, jak jednat se šéfem, nyní má tento kamarád jeden z nejvyšších platů ve firmě
  • dokázala měnit nálady i ve větším kolektivu
  • dokázala vždy zmanipulovat výsledky všech možných psychologických testů tak, abych dosáhla výsledku, který se mi zrovna hodil – potřebuju dosáhnout výsledku, že jsem extrovert, i když ve skutečnosti nejsem? Jasně. Chci dosáhnout konkrétního výsledku v Roschachově testu? Není problém.
  • celkově jsem vždy dosáhla všeho, co jsem chtěla.

Ačkoli se teď můžu jevit jako manipulátorská mrcha, která vždy dosáhne svého, tak na svou obranu musím říct, že jsem při svých manipulacích s ostatními téměř nikdy nevyužívala lží a smyšlených informací, nikdy jsem ani záměrně nemanipulovala se svými blízkými a přáteli. Ale ano, několik z nich mi už řeklo i přesto, že jsem manipulátor, zřejmě tedy s lidma manipuluju a ani o tom nevím :D. Lidé, kteří se orinetují v psychologii, by vám zřejmě řekli, že jsem typický příklad šedé eminence (=osoba, která je mnohdy nevýrazná a stojí v pozadí, ale přesto má významný vliv na okolní dění a dokáže tahat za nitky).

Stojím si za tím, že ačkoli jsem často manipulátor, rozhodně nejsem špatný člověk. Popravdě řečeno málokdy manipuluju s lidmi, pokud z toho mám mít prospěch jen já. Jsem totiž člověk ve svých požadavcích skromný a k životu nepotřebuju nic významného. Často jsem ale manipulovala s lidmi, mělo-li z toho vzejít něco dobrého, dělala jsem to pro obecné blaho a vždy jsem se snažila o to, aby z toho měly prospěch všechny strany. Uvedu příklad:

Chtěla jsem získat určitou pracovní pozici, na kterou opravdu nebylo jednoduché se dostat. Samozřejmě zde byly žádoucí zkušenosti. A já v této oblasti neměla zkušenosti žádné. V práci jsem ale velmi poctivá, pracuju intenzivně, neflákám se (pokud nejsem otrávená z práce natolik, že už to je poslední stupeň před zoufalstvím), mám tvůrčí povahu a věděla jsem, že zaměstnavatel se mnou nic nemůže ztratit, pouze získat. Nebylo by to tedy výhodné pouze pro mě, ale i pro zaměstnavatele. Takže bylo potřeba vyřešit dva velké problémy:

  1. dostat se vůbec k pohovoru
  2. získat na pohovoru práci.

Samozřejmě klasika – poslat mail s pár řádky a životopisem. A pokud zaujmu, dostanu se na pohovor. Jenže já neměla zkušenosti. V této oblasti vůbec žádné. Přesto jsem si sebou byla jistá a věděla jsem, že mi bude stačit krátká doba na to, abych vše dohnala a nastudovala. Musela jsem udělat něco, čím bych vynikla nad ostatními. Musela jsem něčím zaujmout už v tom mailu. A to tak, aby si při čtení ten člověk řekl – tohle vypadá dobře, pozveme ji na pohovor.

K pohovoru jsem se nakonec dostala. Jak? Prostě jsem jim jen řekla to, co chtěli slyšet. Dala jsem jim iluzi, která vycházela jen z jinak položené pravdy, že se na to skvěle hodím. Pohovor probíhal tak, že jsem jim opět řekla to, co potřebovali slyšet. Vždy jsem ale říkala pravdu pravdoucí, můj přístup byl velmi otevřený, osobní a upřímný, jen jsem tu pravdu servírovala určitým způsobem a ze všech pravdivých věcí o sobě jsem vybrala jen ty, které mohly nadřízené skutečně zaujmout. A i když jsem si v průběhu říkala, že to místo nedostanu (protože jsem na vědomostní otázky ohledně toho místa nedokázala správně odpovědět), nakonec zněl verdikt: „Jste nám velmi sympatická, ty informace si dostudujete, jste přesně ta osoba, kterou potřebujeme. Narovnejte se prosím, ať si vás můžeme vyfotit do databáze. Práce je Vaše.“

Skoro celý život těžím něco ze své schopnosti pracovat a komunikovat s lidmi lépe, než většina ostatních. I když je to mírná forma manipulátorství. Celý život dosahuju toho, po čem toužím a co chci. Nikdy formou protekce, pouze sama za sebe. A zároveň celý svůj život slýchám ze svého okolí naříkání, jak někdo nedokáže sehnat práci, jak jsou úřady zlé a vše je na prd, nic se nedaří. Nikdy dřív jsem nechápala proč. Teprve před pár lety mi došlo, že ne každý umí s lidmi jednat tak, jako já. Ne každý dokáže být ve zdravé míře manipulátor. Dokonce to nedokáže většina lidí v mém okolí. A když mi nedávno jedna paní psala, jak to dělám, že se mi vše tak daří a mám to, co jsem si vysnila, rozhodla jsem se, že si „umění manipulátorství“ nebudu nechávat pro sebe, a půjdu s kůží na trh. Protože chci, aby se více lidí mělo dobře a dosáhli toho, co chtějí.

A proto jsem se rozhodla, že o tom napíšu e-book.

Protože chci lidem dokázat, že být manipulátor není jen špatná vlastnost, že i manipulátor může být dobrý člověk, že to není vychcanost. Že díky tomu mohou lidé dosáhnout toho, čeho v životě dosáhnout chtějí, a že to vše závisí jen na jejich schopnostech.

Říká se, že člověku nic nespadne jen tak do klína. To nejspíš skutečně ne, ale pokud budete „zdravým manipulátorem“, bude vám stačit vyvinout úsilí pouze jednorázově na naučení se a zdokonalení těchto schopností, a následně vám toho do klína bude za to vynaložené usilí padat mnohem víc.

9 thoughts on “Jsem manipulátor”

  1. E-book si pak musím přečíst, protože to nutně potřebuju 😀 Manipulovat s lidmi jsem nikdy neuměla, zato každý uměl manipulovat se mnou , i když to se naštěstí zlepšuje. Vůbec mi přijde, že v komunikaci s lidmi dosahuju žalostný úrovně, i když se snažím s tím něco dělat a naštěstí se to už dávno nedá srovnat s tím, jak to bylo, když jsem měla sociální fobii, ale ještě fakt nejsem v cíli 😀

    1. Tyjo, já sice mám taky sociální fóbii a nerada komunikuju s lidmi, ale komunikovat zas umím moc dobře a manipulovat taky :D. V dnešní době si asi člověk musí ujasnit, jestli chce být manipulátor, nebo ten, co je manipulovaný. I spousta slavných blogerů a vlogerů jsou děsní manipulátoři – budu se o tom pak zmiňovat i v tom e-booku ;).

  2. Mluvíte mi z duše. Dřív jsem to nechápala a hlásala, že nejvíc na lidech nemám ráda manipulaci. Viděla jsem v ní zlo. Byla to ale jen neschopnost manipulaci ovládnout. Je to zkrátka jen nástroj a záleží na tom, jak je používán. Na e-book se těším, snad mi neunikne. 🙂

    1. Já to stejné – ačkoli jsem taky manipulátor, tak mi strašně vadí, když někdo manipuluje s lidmi jen ve zlém a kvůli vlastním vizím a nebere ohled na ostatní ani trošičku. Mně přijde, že se ten záporný druh manipulátorů projevuje dost podobně, jako sérioví vrazi, jen ve slabší formě. Nemám to ráda a sama takovým lidem vůbec nevěřím.

  3. Asi , kdybys tohle přednášela v rozvášněném davu, musel bych říct, kdo z vás je „ideální“ a nikdy nechtěl mít vliv na druhé, tak první hoďte křišťálem. Třeba Dmitrij Veriščagin napsal něco na to téma. Nemůžu se přimět si tu knihu přečíst.
    Vadim Zeland něco zmínil v sérii knih o metodách Transsurfing.

    Nejsou špatní ti, kdo ovlivňují svět k lepšímu a pomáhají rozvinout a aplikovat svůj talent tak, že musí občas nějakou taktikou ovlivnit skutečné zhoubné manipulátory, kteří jen ničí a hamty, hamty berou jen pro své vlastní sebezničení ( říkají tomu užívání si) a baví se podrážením svého okolí.
    Každé zvláštní umění nese s sebou větší zodpovědnost za sebe, své přátele a za společnost. Jak s říká v dobrém použij a nezneužij. Základem je dostat se na určitou úroveň moudrosti a společenské sounáležitosti. Vůli prosadit něco, co bude krásné pro mne i pro ostatní a k tomu vesmír dodá energii.

  4. Díky za podnětné téma k zamyšlení. 🙂
    Já jsem zatím měla zkušenosti s manipulací hlavně negativní, protože si tím lidé často řeší nějaké svoje věci. A v tu chvíli mi to přijde zbabělý, místo toho, aby člověk řešil sám sebe, tak zkouší manipulovat s někým dalším a stačí mu to tak. K tomu mám přímo averzi, že si to někdo vůbec dovolí.
    Ale to, co popisuješ ty, se mi zdá v pohodě a nikomu to neškodí. 🙂

  5. Hm … otázne je čo by bolo ak by sa vďaka tejto schopnosti (alebo ako to nazveš) dostaneš do neriešiteľnej situácie. Treba dávať pozor aby sa zo švajčiarského noža nestal dvojsečný meč.

    1. Nevím, jak to myslíš? Když schopnost manipulace používáš správně, tak ti to naopak i pomáhá se do takových situací nedostat, potažmo se z nich dostat pryč, alespoň taková je moje zkušenost :). Člověk musí vždycky akorát přemýšlet, než něco udělá, ale to je asi tak vždy a se vším, aby na své činy později nedoplatil :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.