Asi jste si všimli, že jsem zase pozměnila vzhled blogu. A víte proč? Abych ho sladila se vzhledem e-shopu! E-shop se nám moc povedl, jen těch náramků tam čeká na nové majitele už jen pár, tak si pospěšte, než budou fuč úplně! E-shop se jmenuje FoggyFantasy a najdete ho na adrese https://eshop.fellienm.com/ :).

Náramky jsou inspirované raným podzimem a pro podzimní období se také skvěle hodí – zvolila jsem totiž extrémně harmonizační a ochrannou kombinaci kamenů cherry quartz a krvavý achát. Názvů se nelekejte, jde o opravdu silně konstruktivní kombinaci. Krvavý achát se dříve dával dokonce do brnění válečníků, aby jim dodal sílu a odvahu. Cherry quartz vás ochrání před zlem. Což se skvěle hodí pro podzim, protože se blíží Halloween a dušičky (tyto dva svátky budu ještě rozebírat v článcích zvlášť). Nicméně já už jsem dopad přicházejícího podzimu tvrdě pocítila, o čemž se tady chci také rozepsat.

Období podzimu je pro všelijaké duchy a entity velmi příhodné. Proč, to budu rozebírat ve zvláštních článcích. Nicméně ve zkratce se děje to, že se mezi námi objevuje mnohem více duchů, démonů, a jiných bytostí. A ty jako magnet přitahují především lidé, kteří je mohou vidět a vnímat – buďto lidé, kteří mají oslabené energetické ochrany svého těla vlivem všelijakých destrukcí a psychických problémů, nebo lidé, kteří prostě mají vyšší rozsah energetického vnímání, lidé jako já, nebo i spousta dalších. Podzim je proto pro mě obdobím dost náročným, ale zároveň ho mám strašně ráda, protože mám ráda bouřky, deštivé počasí, miluju mlhy, listí které šustí pod nohama – a ruku na srdce, miluju i tu „akci“, to, že se toho děje kolem mě mnohem víc po energetické stránce, i když to není příjemné. Zkrátka když v něčem takovém žijete od malička a vyrůstáte v tom, že vás každý podzim „prudí“ spousta všelijakých entit, tak si na to zvyknete a připadá vám to v pořádku, i když je to nepříjemné. Je to něco, co se opakuje každý rok a nějakým způsobem to pro vás představuje i jistotu. Ani moc nevím, jak to vysvětlit.

Musím přiznat (i když to teď bude vypadat jako těžká propaganda e-shopu), že mi opravdu velmi pomáhají náramky, které jsem dala na e-shop. Sama je nosím, tato kombinace kamenů je mi hrozně příjemná a opravdu mi dost pomáhá. Náramky jsem tvořila hlavně podle sebe a podle mých dojmů a strašně ráda je nosím. Připadá mi, že i když jsem po energetické stránce nějak v nepohodě, tak si dám náramek a po chvilce se korálky z kamenů začnou příjemně zahřívat, začnou se mnou spolupracovat a třeba půl hodinky na to cítím, že se všechno dává do pořádku. Energie kamínků použitých pro náramek na mě má zkrátka takový konejšivý vliv. Asi to bude znít hloupě a dětinsky, ale je to, jako bych u sebe měla staříčka a ten mi říkal, že bude vše v pořádku.

Něco mi říká, že tento podzim a tyto svátky mrtvých budou z nějakého důvodu horší než ty předchozí. Už teď se mi začaly dít hodně divné věci.

Někteří z vás už ví, že jsme se přestěhovali a pokud mě sledujete na Instagramu, tak máte možná už lehkou představu, jak to u nás vypadá – náš byt je na dvě patra. Celé to začalo tím, že jsem začala slýchávat divné zvuky. Druhé patro nemáme ještě zařízené, máme tam jen odložených pár věcí. Když někdo vyjde do druhého patra a chodí tam, tak to vydává takové zvuky, jakoby se to přenáší a v prvním patře to rezonuje a jde to slyšet. Je to typický zvuk, který nevím jak popsat, ale je naprosto nezaměnitelný.

Jedno ráno jsem tak seděla v obýváku a uslyšela ty zvuky. Slyšela jsem, že tam někdo chodí. Myslela jsem, že je to Nik, ale pak jsem zjistila, že je v koupelně. Polkla jsem, ale jelikož mám za ta léta už pro strach uděláno, tak jsem se vydala po schodech do horního patra. Kolem sebe jsem měla energetické vajíčko. A když jsem vyšla do druhého patra, zvuky ustaly. Rozhlédla jsem se po prázdné místnosti, měla jsem dost divný pocit. Sešla jsem opatrně zpátky dolů a po chvilce se začaly zase ozývat zvuky něčích kroků. Šla jsem za Nikem do koupelny a řekla mu, ať si to jde poslechnout. A tak jsme spolu stáli v obýváku a poslouchali ty zvuky. Nik, ještě stále s kartáčkem vraženým v puse, se na mě podíval a řekl: „Někdo tam je?“ a já mu řekla že není, že jsem tam nahoře byla. Nik je už zvyklý na to, že se vedle mě dějou nějaké divné věci, ale vždy se vše snaží racionalizovat. Teď se to snažil svést na náhlé změny teplot. Včera prý bylo teplo a dneska prší. No to je tedy změna. Moc jsem tomu nevěřila, ale nechala jsem to tak, protože se zvuky pak už přestaly ozývat.

O dva dny později jsme si šli večer lehnout. Vše bylo jako každý jiný večer, ale mně bylo před tím nějak divně, nějak špatně po těle. Ne nic konkrétního, jen jsem se necítila úplně dobře. Lehli jsme si do postele a zhasli. A já se nemohla zbavit pocitu, že tu někdo je. Ale všude kolem bylo naprosté ticho. A tak jsem zavřela oči a usnula. Nemohla jsem spát moc dlouho, uběhnout mohla maximálně hodina a probudilo mě to. Ty typické zvuky, které se tentokrát zcela zřetelně mísily se zvuky kroků. Někdo byl v patře nad náma a přecházel tam. Byla jsem už vzhůru, ale oči jsem neotevřela. Nechala jsem je zavřené a poslouchala. Ano, ty zvuky byly zcela jasné a zřetelné, někdo tam nahoře chodí. Tentokrát jsem ale slyšela i to, jak někdo našlapuje, takže jsem se začala obávat toho, že se k nám někdo vloupal a je to nějaký psychopat, co nás chce zabít ve spánku. Zašátrala jsem potichu rukou pod polštář a pak si začala v duchu nadávat – jsem zvyklá mít vždy něco pod polštářem. Kdyby náhodou. Kromě toho, že spím na křišťálech, které mě v případě nouze ochrání před démonem, mám pod polštářem občas i něco na obranu. Ale teď jsem pod polštářem nahmatala jen pár posmrkaných kapesníků. Kroky nahoře ustaly. A najednou, z ničeho nic, se začaly kroky ozývat od kuchyně a blížily se k naší posteli. Zatajila jsem dech. Kroky ustaly hned vedle naší postele a já zcela jasně cítila, jak se nad námi někdo shýbá a pozoruje nás. Následující sled událostí byl strašně rychlý: Hrozně rychle a divoce jsem se vymrštila z postele a ohnala rukou, ale nic jsem netrefila. Moje ruka prošla vzduchem naprázdno a to jediné, co jsem viděla, byla černá silueta, která se rozutekla od naší postele pryč. Byl to nejspíš duch. Nedokázala jsem vstát a jít se přesvědčit, co to bylo. Co bych jako dělala? Ležím v posteli a kolem nikde nic. Nemám tady v okolí žádný křišťál, nemám zrovna nic na ochranu a v případě, že by se snad doopravdy jednalo o člověka z masa a kostí, o čemž pochybuji, tak sada nožů je v kuchyni a já bych byla v nevýhodě.

Seděla jsem na posteli a zírala do tmy. Do oken bubnoval déšť. Ten zvuk na mě působil konejšivě. Chvíli jsem poslouchala, jestli něco neuslyším. Jestli je to člověk, bude muset překonat cestou z domu čtyři zámky, což se neobejde bez alespoň trošky hluku. Něco bych zaslechla. Lehla jsem si zpět do postele, zavřela oči a zase poslouchala. Ale cvaknutí zámků se nekonalo. Nemohl to teda být člověk. Chvíli na to jsem opět uslyšela kroky v horním patře, doprovázené typickým zvukem. Nevím, co mě děsí víc – jestli to, že tu něco je a já nemám ponětí co to je, nebo to, že to tu bude se mnou celou noc. A možná mě to bude pozorovat, jak spím.

Ráno jsem se vzbudila brzy a nemohla to dostat z hlavy, a přece jsem z nějakého důvodu neměla odvahu o celém zážitku Nikovi říct. Vstala jsem, abych stihla napéct čerstvé muffiny, než se Nik vzbudí, abychom měli dobrou snídani. A alespoň to mé myšlenky odvede někam jinam. Vzhledem k tomu, že mi vprostřed práce začal téměř hořet mixér, všude bylo plno kouře a smrad, tak ano, mé myšlenky to odvedlo. Pak jsem ale stejně moc nedokázala myslet na nic jiného a nakonec jsem to Nikovi řekla, ale až v podvečer. Vypadal trochu vyděšeně. Chvíli jsme se o tom bavili, ale pak jsme celou záležitost už nechali být.

Dnes ráno šel Nik do práce brzy a když jsem vstala, čekala mě od něj na Facebooku zpráva s fotkou a videem. Psal mi, že úplně všude na naší brance je hrozně moc obrovských pavučin, které tam včera večer ještě nebyly. Nevím, jestli to půjde z fotky vidět, ale jedná se o opravdu velké množství pavučin, které jsou obrovské. Takové pavučiny dělají takoví ti strašně velcí křižáci.

Jak to tak vypadá, máme slušnou invazi obrovských pavouků kolem našeho domu. Ale co jich sem mohlo přitáhnout takové množství jen tak, během jedné noci? Ačkoli se říká, že pavouci nosí štěstí, je to jen pověra. Jsou pavouci a pavouci. Ano, někteří jsou zajisté prospěšní. Ale když se všude jen kolem vašeho baráku a nikde jinde objeví desítky a desítky velkých pavučin během jediné noci, není to jen tak a rozhodně to není dobré znamení. A co víc, den ode dne je chladněji. A během pár dnů se začnou pavouci stahovat za teplem – k nám domů…

4 thoughts on “E-shop, svátky mrtvých, a bubuš v domě”

  1. Docela mě mrazilo když jsem četla tvoji událost co se ti stala. Máš pravdu, že jsou vidět jasné známky změny společně s počasím a prostě podzim… Bude to znít možná úchylně ale já mám ráda takové věci, ty strašidelné a tak. Taky jsem strašně zodpovědný člověk a to až moc. Na krku nosím Shattuckite momentálně. Právě kvůli podzimu a tomu všemu co popisuješ. A každý týden nakupuji Křištály. Vážně si nedělám srandu :D, ted pořád a mám štěstí protože ted narážím na samé dost silné a kvalitní a mám je nyní naprosto všude a všude je sebou nosím a jak jsi psala. Také spím vždy na Křištálu a nebo jej mám na nočním stolku. Dnes jsem s tátem vrtala u postele nové police 2. Speciální na Křištály. Někdy mi přijde ,že to přeháním a ne jen mě tedy ale alespon mám pokoj a nic mě neudělají. Jen je vidím nebo cítím ale nikdy nemám z toho špatný pocit protože vím , že mi nic nehrozí.
    A ti pavouci jsou děsivý. Já se bojím pavouků…..
    Hodně štěstí bez pavouků přeji!

    1. Co mám vykládat, padla tma a večer a já mám teď upřímně trochu strach. A co je nejdivnější? Ti pavouci tam už odpoledne nebyli! Ale ani pavučiny! To je divné, přece si pavouci jen tak nesbalí zpět pavučinu a neodejdou. I Nik na to dost hleděl. Nechápem. A hele s těmi křišťály neva, že to přeháníš, protože kdo je připraven, není překvapen! 😀 🙂

  2. Náramky se ti povedly, jsou krásný 🙂 Osobně mám podzim ráda, líbí se mi ty barvy i atmosféra Halloweenu. Já vím , že je to špatný svátek a tak, ale rozsvícené dýně přede dveřmi a dekorace v podobě čarodějek mají svoje kouzlo 🙂 Tvůj zážitek zní pěkně děsivě, něco takového bych fakt zažít nechtěla. Ten pocit, že tam s tebou něco je celou noc a nevíš co a když usneš, tak na tebe může třeba šáhnout. . . fůůj >_< taky jsem párkrát slyšela v noci kroky v pokoji a taky dýchání, které mi připadá horší, protože hlasité funění zní jako by to něco bylo buď hrozně velký, nebo hrozně blízko a vůbec je to takový osobní a nechutný, když ti něco dýchá za krk 😀 ale ty jsi na tyhle věci profík, takže věřím, že ho vyženeš, že poletí a ani nebude vědět jak 😉 S pavouky mám pár zážitků a vždycky jsem věřila, že nosí štěstí. Na rozdíl od jiných lidí mi nepřipadají děsivý. Píšeš, že jsou pavouci a pavouci, mohla bys to prosím nějak rozvést?

    1. Děkuji za pochvalu náramků! 🙂 A Halloween a Dušičky nejsou špatné svátky, podle mě spíš naopak. Budu o tom psát článek :). No a s těmi pavouky jsem to myslela tak, že normálně jsou třeba prospěšní, chytají mouchy a hmyz a tak, ale zároveň se často využívají při „černé“ magii, hlavně teda při různých kletbách. Obecně se tyto kletby řadí do takové skupiny, říká se jim prostě „Tvorstvo“ a spočívá to v tom, že prokleješ člověka tak, že na něj zacílíš nějaký hmyz, může jít o skutečný, nebo jsou to jen přeludy. Ale pavouci jsou co se kleteb Tvorstvo týče asi nejsilnější kalibr.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.